This review and commentary focus on the 1990 publication of Jan Patočka's pivotal study, "Negative Platonism." Originally conceived during the 1950s, this work represents a unique period in Patočka's career when he attempted to construct a systematic philosophical framework. The text traces the history of the manuscript, which remained largely hidden from the public for decades, circulating only in samizdat form among a small circle of associates. Furthermore, the article examines the inclusion of the fragmentary work "Accounting with Rádl," which provides essential insights into the transition of Patočka’s post-war thought toward the concept of negative platonism. The author offers a critique of the book's editorial decisions, particularly regarding the chronological arrangement of the manuscripts. Ultimately, the text highlights the urgent need for a comprehensive analysis and open scholarly discussion of Patočka's ideas within the Czech context, warning that domestic research must keep pace with the growing international interest generated by numerous foreign translations of his work.
Jan Patočka: Negativní platonismus. Čs. spisovatel, Praha, 1990 (230 stran)
Po mnoha letech vyšla jedna z nejvýznamnějších Patočkových studií z doby, kdy se – snad jedinkrát za celý svůj život – pokoušel o vybudování kostry vlastního filozofického systému. Tato v padesátých letech koncipovaná studie byla jako jediná známa jistému nevelkému okruhu Patočkových přátel a žáků od doby, kdy ji autor poskytl jako příspěvek do jednoho ze samizdatových sborníků (v tomto případě k poctě PhDr. Boženy Komárkové). Odtud se v opisech brzo rozšířila mezi zájemce, ale k jejímu otištění nedal autor v roce 1969 redakci Tváře souhlas. Teprve po Patočkově smrti vešlo ve známost (zase jenom malého okruhu zasvěcených), že se v jeho pozůstalosti našlo kupodivu více textů k tématu tzv. negativního platonismu; přestože šlo o značné překvapení, dodnes se nikdo nepokusil toto nanejvýš zajímavé období Patočkovy filozofické tvorby uchopit v celku a zařadit do rámce jeho (dosud ovšem řádně nepojednané) myšlenkové, filosofické biografie. Snad ještě větším překvapením byl objev již poněkud torzovité práce, která svým nadpisem ohlašuje jakési účtování s Rádlem. Když se však zájemci mohli s textem seznámit v záslužné samizdatové modře vázané předběžné edici veškerých Patočkových textů, následovalo jisté zklamání, protože o Rádlovi se tam najde jen málo. Přesto jde o text zajímavý a také důležitý, protože ukazuje některé cestičky přechodu Patočkova poválečného myšlení z období předúnorového právě k onomu systematickému pokusu o tzv. negativní platonismus. Poměrně rozsáhlá práce, z níž chybí prvních asi 14 rukopisných stran, byla pořadateli z neprůhledných důvodů zařazena až za kratší text o negativním platonismu, ačkoliv jej pravděpodobně o 4 až 5 let předchází.
Podrobnější rozbor je sice naprosto nezbytný, ale v této chvíli by byl poněkud předčasný. Patočkovu myšlenku „negativního platonismu“ je zapotřebí podrobit hluboké a do detailů jdoucí analýze a potom i otevřené diskusi. Můžeme jen doufat, že k ní dojde u nás včas, aby nás nepředběhli myslitelé zahraniční, neboť o Patočku je dnes díky řadě překladů značný zájem.