Tento dopis z prosince 1972, napsaný v Praze, představuje hlubokou filosofickou gratulaci k uzavření sňatku či společnému životu přátel. Autoři, Láďa a Heda, úvodem vysvětlují zpoždění své pošty kvůli státní cenzuře a dohledu, což odráží dobovou politickou atmosféru v tehdejším Československu. Hlavní část textu se však soustředí na originální pojetí štěstí a „dobra“. Autoři zpochybňují běžná přání naplněných snů a plánů; argumentují, že to skutečně nejlepší v životě je nepředvídatelné a přichází nad rámec lidského plánování. Kladou důraz na trpělivé čekání s nadějí a na schopnost zůstat otevřený budoucnosti i v těžkých časech. Podstatou dobrého života je podle nich společně sdílená naděje, která se neupíná k přítomnému okamžiku plnému nesnází, ale vyhlíží to, co člověka přesahuje. Text je tak cenným dokladem existenciálního myšlení a vnitřní svobody tváří v tvář vnější nesvobodě.