Tento text se zabývá osobou Ludwiga Feuerbacha, německého filosofa a teologa, a jeho kritickým vztahem k náboženství. Karel Barth, významný protestantský teolog, zařadil Feuerbacha mezi teologické myslitele 19. století, přestože Feuerbach sám sebe považoval za teologizujícího filosofa, jehož práce se primárně věnují náboženství a teologii. Barth označuje Feuerbachovu práci za „anti-teologii“, která však přináší hluboký vhled do teologické problematiky své doby. Text poukazuje na rozpor v hodnocení Feuerbacha: zatímco někteří jej považují za nedůležitého filosofa, podstatně zaostávajícího za Heglem, jiní vidí jeho přínos jako aktuální a zajímavý. Zabývá se otázkou, proč je Feuerbach dodnes relevantní postavou, přestože z hlediska filosofie, která se již odpoutala od metafyziky, zůstává na jejím pokraji. Dále text naznačuje Feuerbachovo přesvědčení o zahájení nové éry myšlení a zkoumá jeho komplexní vztah k Heglovi a předchozí filosofické tradici.