Článek z roku 1968 reflektuje hrozící obnovení cenzury v důsledku násilné okupace Československa. Autor se obává, že pravda o okupaci a roli tzv. „spojenců“ nebude moci být šířena. Zdůrazňuje, že největším nebezpečím nejsou jen umlčená pravda, ale především šíření lží, které by okupační akce prezentovaly jako „pomoc“ v boji proti kontrarevoluci. Nově zřízená cenzura by měla především zabránit šíření těchto nepravd. Autor vyjadřuje ochotu k dočasnému mlčení o událostech, pokud nebudou provokovány výmysly. Apeluje na cenzurní orgány, aby se nenechaly manipulovat a zabránily publikování lží, které by sloužily zájmům okupantů a jejich kolaborantů. Důraz je kladen na ochranu před dezinformacemi a na zachování integrity informací navzdory represivním opatřením.
Nové poslání cenzury [1968]
Dosavadní vývoj událostí a jednání se zdá nasvědčovat tomu, že v nejbližší budoucnosti nebudeme moci psát pravdu o násilné okupaci a o tzv. spojencích. Bude na to dohlížet obnovená cenzura. To by nemuselo být ještě to největší neštěstí; jsou situace, kdy pravdu nelze říkat. Naše situace je jednou z nich. Jde však především o to, aby nebyly šířeny lži, které by líčily přepadení naší republiky jako nezištnou pomoc třídních bratří v boji s kontrarevolucí. Budiž proto úlohou nově zřízené cenzury zabránit šíření lží všude tam, kde nesmí být říkána pravda. Jsme ochotni mlčet nějaký čas o tom, co se stalo, nebude-li nás nikdo provokovat drzými výmysly a konfabulacemi. Naprosté mlčení o všem, co se týká Sovětského svazu a jeho spojenců, kteří obsadili nezváni naše území, nebude zdaleka tím nejhorším, čeho by se naši novináři a publicisté mohli dopustit. Musí-li už být náš tisk podroben v této věci dohledu, nechť je čestnou povinností dohlédacích orgánů nepustit nic. Zejména však nikoli tu lež, na kterou okupanti čekají a kterou se jim kolaboranti budou snažit servírovat.