This text explores the complex relationship between faith and reason, aiming to debunk common misconceptions. The author argues that the conflict between faith and reason is not a mere clash between Greek enlightenment and myth, but a deeper historical process. The essence of myth lies in its archetypal and historicized form, which also manifests in philosophy as a rational guise. The prophetic tradition, with its emphasis on metanoia and openness to the future, represents another attempt to overcome myth. The author further analyzes the nature of reason, which strives for self-understanding, just as faith, in the context of the Greco-Roman tradition, had to express itself in a new language. Defense strategies of faith against the dominance of metaphysics, utilizing contradictions and paradoxes, are mentioned. The text emphasizes that faith is not merely a personal transformation but has the potential to transform the entire world, including thought itself. Finally, the author rejects the notion of a single, universal reason, pointing out that choosing a particular intellectual style requires more than just reason.
Social. akad. Měst. knihovna
1. Ne uzavřít (hned na začátku) – spíše odklidit některá nedorozumění (velmi stará).
2. Protiklad: gnosis x pistis (gnosticismus); Tertullian: credo quia absurdum.
3. Nepochopení: o sporu víry s rozumem se rozhodovalo v boji řeckého osvícenství proti mýtu. To je nehistorické pochopení – sebepochopení na základě řecké ffie.
4. Podstata mýtu: archetypy, minulost (ne tedy jen „vyprávění“).
5. Filosofie a mýtus: jen racionální převlek, podstata mýtu zůstala zachována.
6. Profetická tradice jako jiný pokus o překonání mýtu: metanoia, proměna životního zaměření (životní atitudy). Otevřenost do budoucnosti – objev víry.
7. Forma vyprávění (mýtu) zůstává zachována, ale je historizována. Abraham, vyjití z Egypta – neznámo kam.
8. Střetnutí obou tradic; dlouhodobé, ale dočasné vítězství metafysiky.
9. Co to je rozum? K jeho podstatě patří vztah k sobě samému: rozum chce rozum-ět i sobě, nemůže nechtít. Sebepochopení je vždy součástí aktivity rozumu.
10. Také víra usiluje o sebepochopení svého základu, svých zdrojů.
11. Víra ve světě řecko-římské kulturní, duchovní ní tradice: musela se pokusit vyjádřit se tím to novým jazykem (výrazivem).
12. Obrana proti převaze metafysiky: rozpory, protimluvy, protismyslné (jakoby) formulace lámaly hybris vnitřní logické setrvačnosti zaběhaných myšlenkových schemat a struktur.
13. Dlouhodobě to však muselo zanechat stopy i na samotném ffickém myšlení.
14. Víra pozměňuje, převrací nejen osobní styl a zaměření jednotlivého člověka, ale je zaměřena k proměně všeho světa (převrací hory).
15. Sebepochopení víry (a sebevyjádření víry) má také svůj dějinný postup a proměny.
16. Neexistuje jediný rozum – to je předsudek.
17. Rozhodnout se pro jistý myšlenkový styl, pro určitou duchovní orientaci – na to sám rozum nestačí; ten může jen vyjasňovat.
18. Víra proměňuje celý svět – není žádné oblasti, která by byla vyňata; proměňuje tedy i samo myšlení