Dopis Ladislava Hejdánka z 27. června 1967 představuje směs rodinných zpráv a hluboké filosofické reflexe nad vlastní integritou. Autor se věnuje běžným tématům, jako je vyvolávání fotografií, darování pokojových rostlin a chronické zdravotní potíže dcery Martiny. Zásadní část textu však tvoří bilancování u příležitosti jeho čtyřicátých narozenin v kontextu tehdejšího politického napětí před sjezdem spisovatelů. Hejdánek otevřeně reflektuje svou profesní izolaci způsobenou cenzurou a neochotou se přizpůsobit režimu. Přestože vnímá ztrátu nejlepších tvůrčích let, odmítá cestu kompromisů a vnějšího úspěchu za cenu vnitřní abdikace. Rozhoduje se pro život v pravdě a nesmiřitelnost jako jedinou možnost, jak dosáhnout životního smyslu. Závěrem zmiňuje samostatnost svých čtyř dcer ve škole a plány na letní dovolenou v Prosetíně. Dopis je cenným dokladem morálního postoje československého intelektuála v období pozdních 60. let.