Dopis Ladislava Hejdánka z 5. září 1971 reflektuje tíživou rodinnou a společenskou situaci v období počínající normalizace v Československu. Hlavním tématem jsou existenční a vzdělávací potíže: dcera Petra nebyla z politických či kapacitních důvodů přijata na gymnázium v Praze a její studium zůstává nejisté i po pokusu o umístění v Mělníku. Autor popisuje vlastní pracovní dilema, kdy se snaží skloubit náročný překlad filosofického díla s vyčerpávajícím zaměstnáním v Památníku národního písemnictví. Plánuje přechod na volnou nohu, naráží však na administrativní překážky při získávání statusu svobodného povolání. Zmiňuje také politický tlak a hrozící prověrky v zaměstnání své ženy Hedy. Hejdánek glosuje absurditu doby, kterou přirovnává k dílům Kafky a Haška, a i přes narůstající nejistotu se snaží čelit perzekuci s humorem a stoickým klidem. Závěr dopisu vyjadřuje naději na brzké osobní setkání a prosbu o pomoc při hledání školy pro dceru.