Dopis Ladislava Hejdánka z 31. ledna 1972 je adresován Vilušce. Autor píše z vězení, kde se snaží udržovat dobrou náladu a optimismus navzdory nejisté budoucnosti. Popisuje svou každodenní činnost, která spočívá především v četbě a psaní. Zmiňuje, že pro dceru Janu sepisuje „Úvod do filosofie“, přičemž v ručně psaných sešitech již vytvořil přes 130 stran textu. Tato intelektuální práce mu pomáhá zůstat v dobré psychické kondici. Hejdánek vyjadřuje touhu navštívit adresátku v Písku a spatřit její rozkvetlou zahradu, což kontrastuje s jeho současným omezeným prostředím. V dopise se také zajímá o praktické záležitosti, jako je fungování akumulačních kamen, a omlouvá se za opožděné přání k novému roku. Text je svědectvím o vnitřní síle a intelektuální aktivitě politického vězně v období normalizace, který skrze korespondenci udržuje kontakt s rodinou a vnějším světem.