Tento text podrobuje kritické analýze citát připisovaný Jamesi Joyceovi, který se týká vztahu mezi minulostí, přítomností a budoucností. Autor zpochybňuje vžité metafory a tvrdí, že přítomnost není zdrojem budoucnosti, ale naopak, že budoucnost musí přecházet přítomnosti, aby ji mohla „rodit“. Úvaha dále reviduje proces vzniku minulosti; ta není pohlcována přítomností, nýbrž vzniká jako relikt či pozůstatek přítomnosti, která odchází. Minulost pak získává svou životnost pouze skrze neustálý návrat nových přítomností, které vyvěrají z budoucnosti. Filosofický rozbor se tak zaměřuje na ontologickou prioritu budoucnosti a redefinuje přítomnost jako činitele, který po sobě zanechává minulost jako zbytek či nepoživatelný pozůstatek. Autor odmítá Joyceovu perspektivu jako zatíženou předsudky o kauzalitě času a nabízí alternativní model časové dynamiky, kde je lineární chápání nahrazeno komplexnějším vztahem mezi těmito třemi dimenzemi, v němž hraje klíčovou roli směřování od budoucího k minulému.
Budoucnost a minulost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 9. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
James Joyce se kdesi vyjádřil, že „minulost je pohlcována přítomností a přítomnost žije jen tím, že rodí budoucnost“ (www). V tomto výroku je několik vadných metafor. Začněme od konce: 1) říci, že přítomnost žije jen tím, že rodí budoucnost, znamená dopustit se předsudku, že přítomnost je zdrojem (původcem) budoucnosti. To je ovšem omyl: právě naopak platí, že bez budoucnosti by nebylo a nemohlo být žádné přítomnosti – budoucnost musí „předcházet“ přítomnosti (a ovšem i minulosti). Takže to je naopak: budoucnost „žije“ (uplatňuje se, uskutečňuje se) tím, že „rodí“ přítomnost. 2) Na druhé straně platí, že přítomnost žije (a také stárne resp. umírá) tím, že rodí či vytváří minulost: veškerá minulost je tím, co jaksi zbylo z předchozích přítomností. A sama minulost žije tím, že se k ní znovu a znovu vrací nová přítomnost, která vždy znovu přichází z budoucnosti. 3) Není to proto minulost, která je pohlcována přítomností, ale je to přítomnost, která po sobě nechává minulost jako relikt, jako pozůstatek, zbytek, dále již málo poživatelný nebo nepoživatelný.
(Písek, 170927-orig, 180615a-kop.)1
1 Původní zápis z 27. září 2017 se nepodařilo najít.