This text comprises an email correspondence from Ladislav Hejdánek to Tomáš Růžička, dated January 2019, focusing on the philosophical and theological concept of the "chosenness" of Israel. Hejdánek challenges the conventional understanding of chosenness as a privilege or a reward for merit. Instead, he interprets it as a burdensome fate or destiny that entails suffering rather than honor. To illustrate this perspective, he shares a Jewish joke from Anthony de Mello's work, in which a survivor of pogroms and concentration camps asks God to choose another people for a change. The author emphasizes that being "chosen" is not a testament to the nation's superior quality or a position of leadership among nations, but rather a difficult lot that offers little to be envied. Referencing J. B. Souček’s term "amphictyony," Hejdánek provides a somber reflection on Jewish identity, suggesting that chosenness is an inescapable responsibility rather than a source of pride.
Vyvolenost Izraele
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 1. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Vyvolenost Izraele
Milý Tomáši,
neodvratně se blíží chvíle, kdy mne Martina zase odveze do Prahy (dojde k tomu zítra asi odpoledne), a tak budu zase každý den „chodit“ (budu odvážen a přivážen) na injekce vidázy. A tak mne asi zase přijdeš potěšit, pokud budeš jakž takž v pořádku. Měl jsem v úmyslu Ti zase napsat, ale nějak jsem se k tomu nedostal – čítal jsem si v tom tvém emailu, ale krom údajné vyvolenosti Izraele jsem nenarazil na nic, co by mne vybudilo k psaní. A dnes už je pozdě. A tak jsem se rozhodl, že Ti kromě pozdravu, který srdečně posílám, přepíšu jeden židovský vtip na tu vyvolenost (nevím, zda máš nějakou povědomost o indickém jezuitovi, který vydal ve dvou knížkách sebrané (spíš než vybrané) „moudrosti“, s kterými se ve svém „cestování“ po světě setkal; jde o Anthony de Mello-a, SJ, a do češtiny to přeložila Marcela Foltová pod názvem „Modlitba žáby sv. I+II“ – je to na str. 87 prvního dílu).
Dvaadevadesátiletému panu Goldsteinovi se podařilo přežít pogromy v Polsku, koncentrační tábory v Německu a mnoho dalších pronásledování Židů.
„Ach, Pane,“ ozval se jednoho dne, „což není pravda, že jsme Tvůj vyvolený národ?“
Božský hlas odpověděl: „Ano, Goldsteine. Židé jsou mí vyvolení.“
„A není už na čase, aby sis vyvolil zase někoho jiného?“
Já si nejsem jist, že bych to všechno nepokazil, kdybych teď začal některé aspekty té prý „údajné“ vyvolenosti podrobněji rozebírat. Vyvolenost tu je pochopena jako úděl, o který Židé vlastně ani nemají moc velký zájem. Jistě by v tomto kontextu muselo působit dost absurdně, kdyby se nějaký jiný „lid“ (spíše než národ; jak jsem už uvedl, J.B.Souček navrhoval název „amfyktionie“) začal prsit a sápat se po tom, aby byl také vyvolen, a vlastně aby byl ještě spíše a víc vyvolen! Prostě a dobře: to není žádné vyznamenání, žádné vyhodnocení kvality Izraele, žádné postavení do čela všech pronárodů ... No, už toho nechám. Je to také jeden z možných aspektů fenoménu „vyvolenosti“ – nemusí to nutně znamenat, že si Židé tu vyvolenost nějak zasloužili nebo dokonce nadále zasluhují. Není jim zkrátka co závidět!
Tak buď zdráv (a buďte oba zdrávi), a těším se!
Láďa – L v H .
(Z e-mailu Tomáši Růžičkovi 12.1.2019.)
(Písek, 190112-1.)