Tento text se zabývá ontologickou podstatou události a zkoumá principy její vnitřní integrity. Autor si klade otázku, co transformuje jednotlivé složky v jednotný celek, a kritizuje běžné užívání pojmu událost u jevů, které postrádají vnitřní sjednocenost, jako jsou přírodní úkazy typu bouře či laviny. Klíčovým bodem je rozlišení mezi událostí „pravou“, jež disponuje vlastní vnitřní integritou, a událostí „nepravou“, která je sice skutečná, ale představuje spíše společenství či symbiózu než centrálně integrovaného jedince. Jako příklad je uveden les, jenž není organismem, nýbrž komplexním společenstvím samostatně integrovaných organismů. Text zdůrazňuje, že k vytvoření pravého celku je nezbytná aktivní spolupráce jeho vnitřně sjednocených složek, neboť mrtvé prvky nejsou schopny vytvořit skutečnou jednotu. Závěrem autor směřuje k fundamentální otázce po vlastním základu sjednocení pravého celku a povaze jeho vnitřní integrity, čímž otevírá prostor pro hlubší zkoumání strukturální jednoty v rámci bytí.