Tento text se zabývá jednou z fundamentálních otázek ontologie: původem subjektů, konkrétně pak tzv. subjektů primordiálních (subjektů prvního řádu). Autor kriticky zkoumá vztah mezi virtuálními událostmi a jejich přechodem do sféry skutečnosti. Hlavní problém spočívá v tom, že virtuální událost nemůže vytvořit svůj vlastní subjekt, neboť k jakékoli akci by jej již musela mít k dispozici. Autor odmítá tradiční koncept „rozštěpení na subjekt a objekt“ jako nedostatečné vysvětlení, které problém pouze odsouvá do jiného myšlenkového kontextu. Místo toho navrhuje, že primordiální subjekt vzniká specifickým rozštěpením na vnitřní a vnější stránku. Tyto dvě stránky jsou následně integrovány v jednotný, skutečný subjekt v okamžiku přechodu z virtuality do aktuální existence. Text tak zdůrazňuje proces vzniku subjektivity jako vnitřní integraci protikladných aspektů, čímž osvětluje ontologickou hranici mezi virtuálním a skutečným světem.