This text explores the concept of telicity or purposefulness, distinguishing between a mere end and a true goal. The author argues that purposefulness requires a change in behavior by a subject, which separates intentional actions from simple processes influenced only from the outside. While processes occur spontaneously or through inertia, actions are directed from within through the internal nature of the subject. This internal regulation imparts a telic character to activities, though the intended goal might only be partially achieved. The study emphasizes that all life is fundamentally dependent on the realization of this telicity. Any disruption in the purposefulness of vital manifestations appears as a defect or disease, which can lead to the destruction of life itself in severe cases. The author concludes that the very possibility of life is inseparable from its purposefulness, asserting that the existence of living organisms stands or falls with the teleological orientation of their vital actions.
Cílenost (téličnost, zacílenost)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 3. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Cílenost (téličnost, zacílenost)
Cíl není totéž, co „konec“ (tak tomu bylo ještě třeba u Aristotela). Podmínkou zacílenosti k nějakému cíli je určitá změna ,chování‘ nějakých subjektů, které by se bez oné zacílenosti chovaly poněkud jinak. V čem taková změna spočívá a čím se liší od změn, které probíhají nezacíleně? Tady přichází chvíle, kdy musíme mluvit o aktivitách a akcích v určitém vymezeném smyslu, neboť nejde o pouhé změny, nýbrž o akce, které mají subjektní charakter (tj. jsou to akce nějakých subjektů, což nemá se ,subjektivitou‘ nic společného). Zacílena může být jen nějaká akce, nikoli nějaký proces, který probíhá a na který je možno ,působit‘ pouze zvnějšku; jen akce může být „ovlivněna“ zevnitř, tj. přes niternou stránku subjektu. Subjekt, který je původcem akce (tj. původcem toho, že nějaký proces, nějaká změna probíhá nikoli samovolně resp. setrvačně), upraví (pozmění) svou akci (své akce) tak, že je „zacílí“, dá jim télický rys či charakter. To se mu ovšem nemusí vždycky zdařit, takže z té zacílenosti se mohou uskutečnit třeba jen zlomky či části (což je ovšem nutno respektovat a nepřehlížet, i když k dosažení ,cíle‘ nedojde v plnosti, takže potom můžeme mluvit jen o změnách částečně télických nebo polo-télických). Veškerý život je zcela závislý na uskutečňování téličnosti životních změn, a každá porucha téličnosti se proejvuje jako závada ,životní‘, jako choroba či nemoc, a pokud je dosti závažná, může vést k narušení a ke zkáze samotného života. Můžeme proto říci, že s téličností, se zacíleností stojí a padá možnost vůbec jakéhokoli života. Život stojí a padá se zacíleností životních projevů.
(Písek, 190325-2.)