Tento text zkoumá podstatu smyslu a smysluplnosti v kontextu jazyka a lidského jednání. Autor rozlišuje mezi srozumitelnou větou a pouhým shlukem slov či dětským žvatláním, které postrádá obsahový význam. Smysluplnost jednání je zde definována skrze jeho cílevědomost, účelnost a hospodárnost. Významná část úvahy se věnuje povaze symbolu, přičemž je zdůrazněno, že jednotlivé znaky, jako jsou tečka či čárka v Morseově abecedě, samy o sobě symbolem nejsou. Symbolem se stávají až jako celek v rámci určitého systému. Text rovněž naznačuje, že praktická výhodnost užití symbolu nijak nemění jeho základní smysl. Tato krátká reflexe z ledna 1944 představuje filosofický pokus o vymezení hranic mezi nahodilostí a strukturovaným významem, který tvoří základ lidské komunikace a racionálního chování. Celkově jde o hutný rozbor toho, co činí projev či čin srozumitelným a funkčním v rámci lidského světa.