Text z roku 1965 představuje záměr studie zaměřené na ontologické pojetí subjektu v kontextu umělecké tvorby a díla. Autor se snaží vyplnit mezeru v dosavadním bádání tím, že se zaměřuje na subjekt jako na klíčový, avšak často opomíjený předpoklad tvorby. Ačkoliv se práce primárně zabývá uměním, její přístup je v zásadě mimoumělecký a filosofický. Cílem je skrze analýzu uměleckých procesů a artefaktů dospět k hlubšímu pochopení podstaty subjektivity. Studie usiluje o rovnováhu mezi abstraktními filosofickými formulacemi a jejich praktickým ověřením v rámci filosofie umění. Tento postup nemá za cíl vytvářet estetickou teorii, ale spíše využít umění jako konkrétní terén pro testování nosnosti ontologických hypotéz. Důraz je kladen na provázanost teoretických struktur s praktickými projevy lidské kreativity, čímž se dosahuje metodologické celistvosti. Přestože je práce zakotvena ve filosofii, její závěry mají ambici osvětlit i relevantní estetické problémy a přispět k širší diskusi o vztahu mezi tvůrcem, dílem a skutečností.