Tento text se zabývá filosofickým problémem definování „počátků“ jako teoretického východiska pro pochopení skutečnosti. Autor kritizuje pojetí tzv. prvních počátků, jako je například bezprostřední zkušenost, a poukazuje na jejich vnitřní rozpornost: buď postrádají komplexnost reality, která z nich vychází, nebo jsou natolik obsáhlé, že již neodpovídají pojmu počátku. Navrhovaným řešením je nahlížet na počátky jako na vnitřně složité a dynamické entity. Podle autora musí být všechny pozdější dynamické struktury přítomny již v těchto výchozích bodech, ačkoliv se jejich plná komplexnost projevuje až v průběhu dalšího vývoje. Text tak odmítá statické chápání základů poznání i bytí a místo toho zdůrazňuje procesuální charakter reality, v němž je pohyb a vnitřní strukturovanost konstitutivním prvkem již od samotného vzniku.