Tento text se věnuje podstatě filosofické práce a kritickému vztahu mezi filosofickým záměrem a jeho metodickým uskutečněním. Autor zdůrazňuje, že pouhý záměr má ve filosofii jen malý význam, pokud není provázen precizní cestou k jeho realizaci. Filosof nesmí rozostřovat kontury myšlenek, ale musí dbát na korektnost a logickou bezvadnost každého kroku. Na rozdíl od pouhých komentátorů, kteří často vytvářejí efektní, leč nepodložené vize, musí skutečný myslitel ověřovat platnost svých tezí v širším kontextu a sledovat, kam jeho argumentace vede. Ačkoliv lze z literárních či pedagogických důvodů určité kroky vynechat, v klíčových bádáních je úplnost nezbytná. Text varuje před nahrazováním přísné logické výstavby rétorikou, útržkovitými glosami či pouhou výmluvností, což autor považuje za nepřípustné. Filosofický text má být systematicky budován tak, aby v něm bylo vše podstatné buď přímo vysloveno, nebo hermeneuticky dohledatelné jako organická součást hlubšího, byť nepředmětného obsahu.
[Záměr ve filosofii]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 6. 1991
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1991
[Záměr ve filosofii]
Ve filosofii dost málo znamená záměr, pokud není nalezena cesta k jeho provedení a uskutečnění. Filosof totiž nemůže postupovat tak, že rozostřuje kontury a znepřesňuje přechody od jedné myšlenky k druhé, ale musí každý svůj krok provést tak, aby byl korektní a bez závad. Proto je filosoficky snadné a tudíž i laciné rozvrhovat dalekosáhlé perspektivy a nadhazovat možné cesty atd., což obvykle dělají s velkou bravurou komentátoři filosofických myšlenek (a celých spisů). Takovým způsobem se může leckdy zalesknout pozlátko, s nímž by ani jeho autor, ani nikdo jiný nedovedl nic skutečně filosofického provést (myšlenka má totiž vždycky smysl ve vztahu k širšímu kontextu, takže její nosnost i platnost se ověřuje teprve v rámci vyjasnění, k čemu v dalších krocích vede a dále povede). Někdy je ovšem možno čistě z literárních nebo pedagogických důvodů některé kroky přeskakovat resp. vypouštět. Ale toho se nesmí myslitel dopouštět v samotném postupu svého bádání. Vše, co vypustil, musí být schopen bez dalšího promýšlení okamžitě doplnit, když se ukáže potřeba. V textech základního významu, kde má být odhaleno nebo prokázáno něco vskutku nového, to však nikdy nesmí chybět. Systematickou výstavbu myšlenky ovšem nesmíme zaměňovat s všelijakými historickými reminiscencemi apod. Nápady, glosy a útržkovité myšlenky nemohou ještě samy o sobě vytvořit filosofickou budovu. Souvislosti jedněch myšlenek s druhými musí mít přísně logický charakter. Využívání souvislostí narativních, tj. rétorických, nahražování přísného postupu výmluvností je z filosofického hlediska podvod, tj. je to naprosto nepřípustné. Zejména však každý filosofický text musí být psán tak, aby mohlo být všechno důležité v něm nalezeno jako vyslovené; za určitých okolností je přípustné něco nechat nevysloveno, ačkoliv to je řečeno (to znamená: je to v textu nevysloveně, „nepředmětně“ obsaženo a může to být hermeneuticky odkryto).
(30. 6. 1991)
### 910630