Tento text se zabývá pojetím etiky jako disciplíny prostupující veškerou lidskou činnost, od politiky a vědy až po soukromý život a technické aktivity. Autor odmítá zužování etiky a zdůrazňuje, že každý lidský čin je zasazen do širších souvislostí s morálními kvalitami. Hlavním bodem úvahy je kritika Kantova kategorického imperativu. Autor mu vytýká jeho formálnost a obecnost, která vychází z problematického metafyzického předpokladu univerzální platnosti mravního nároku. Oproti tomu staví pojetí skutečné mravní výzvy jako něčeho bytostně konkrétního, adresného a situačního. Pravá mravní výzva je orientována na konkrétní subjekt v jeho jedinečné situaci a je nepřenosná. Zatímco Kantův imperativ je bezobsažný, skutečné výzvy jsou plné smyslu a obsahu, které nabývají konkrétní formy teprve v okamžiku, kdy jsou zaslechnuty a pochopeny konkrétním člověkem. Text tak navazuje na myšlenkový odkaz Masaryka, Rádla a Hromádky při hledání základních otázek etiky v každodenní realitě.