Text se zabývá odmítnutím redukcionistického výkladu vyšších úrovní bytí z úrovní nižších. Autor nejprve poukazuje na to, že vlastnosti nižších prvků, jako jsou atomy, lze často plně poznat až v kontextu vyšších celků, například v organických strukturách. Naše znalost základních prvků je tedy bez vyšších souvislostí neúplná. Zásadnější kritikou je však zpochybnění existence neměnných, předem daných elementů, z nichž by se svět mechanicky skládal. Autor argumentuje, že ve skutečnosti dochází k událostem, které nejsou pouhým výsledkem předchozích daností, ale představují skutečnou novost. Tato nová skutečnost není jen doplňkem, ale zpětně proměňuje dřívější formy nepředvídatelným způsobem. Práce tedy obhajuje ontologickou emergenci a dynamický charakter reality, kde vývoj není jen rekombinací starého, nýbrž tvořivým procesem, který neustále redefinuje své základy a směřuje k novým kvalitám bytí.
[Odmítnutí výkladu vyššího z nižšího]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 7. 1992
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1992
[Odmítnutí výkladu vyššího z nižšího]
Odmítnutí výkladu vyššího z nižšího musí být nějak zdůvodněno. Jeden, předběžný způsob takového zdůvodnění, spočívá v poukazu na to, že ono tzv. nižší nemůžeme poznat přímo, nýbrž vždycky teprve ze souvislostí, a že právě teprve v jistém druhu souvislostí vyššího typu se může ukázat, jaké vlastnosti musíme předpokládat na nižších stupních. Tak např. chování živých organismů nemůžeme vykládat z toho, co se dozvíme o vlastnostech prvků a jednoduchých sloučenin, tedy v souvislostech anorganických. Existují zřejmě jisté vlastnosti atomů, které lze poznat teprve v organických kontextech. A proto je zřejmé, že bez znalosti vyšších úrovní je naše znalost úrovní nižších nekompletní a jen částečná.
Toto zdůvodnění však také není bez vady, neboť implicitně předpokládá, že i ty nejvyšší úrovně jsou vlastně předem dány, tj. umožněny a založeny kompletní výbavou daností nejjednodušších, počátečních. Tento zamlčený předpoklad stojí na nezdůvodněné představě, že v základech všeho jsou jakési předem dané a ničím nezměnitelné elementy, z nichž pak je všechno postaveno a zkombinováno. Právě tento předpoklad je však mylný. Nic takového jako neměnné elementy v tomto světě neexistuje. V tom smyslu ovšem není žádnou pomocí, když vedle elementů předpokládáme nějaké „síly“ či „faktory“, které jsou s to ony stálé elementy pořádat zvenčí (tak si to již dávno představoval např. Empedoklés). Naprostou nezbytností je pro nás nahlédnutí, že 1) může docházet k událostem, skutečnostem, které z nějakých prvotních daností jednoznačně vůbec nevyplývají, ale představují cosi vskutku nového, nebývalého, co nejenom k dosavadním skutečnostem jako něco nového přistupuje, ale co 2) i je proměňuje způsobem, který nebylo možno předem odhadnout (i když je ovšem neproměňuje zcela libovolně, nýbrž vždycky v návaznosti na to, čím byly a jaké byly předtím).
[Datum poznámky odvozeno z data původního souboru. Pozn. red.]
### 920730