Tento text se zabývá ontologickou povahou počátku události a vztahem mezi jejím vznikem a stavem, který jí předcházel. Autor hypoteticky definuje počátek události jako uskutečnění její první fáze, kterému nepředchází žádná jiná část dané události. Pokud toto stadium před započetím interpretujeme jako „nic“, musíme uznat existenci plurality takových „nicot“, neboť každá jednotlivá událost má svůj vlastní stav nebytí před svým vznikem. Úvaha dále rozebírá běžné chápání kauzality, kdy na to, co předchází události, nepohlížíme jako na její vlastní minulost, nýbrž jako na vnější vlivy a příčiny, které její vznik vyvolaly. Text tak kriticky zkoumá hranici mezi bytím a nebytím události v čase a zpochybňuje jednotnost pojmu nicoty v kontextu dějovosti. Tato perspektiva umožňuje hlubší pochopení procesuality a časové struktury skutečnosti, kde je každý začátek úzce spjat s předchozími kauzálními řetězci. Přidáním závěrečného zamyšlení o povaze času text zdůrazňuje, že událost není jen izolovaným bodem, ale výsledkem složité souhry mezi aktuálností a potenciálností, která definuje náš svět.