Tento text zkoumá vztah mezi národním hospodářstvím a dějinami prostřednictvím analogie k lidské výživě a životosprávě. Autor argumentuje, že ačkoliv je fungující ekonomika nezbytným předpokladem pro přežití jakékoli společnosti, neměla by být považována za rozhodující faktor určující dlouhodobé směřování dějin. Podobně jako strava ovlivňuje zdraví jedince, aniž by plně definovala jeho životní smysl, hospodářství představuje základní rámec, který musí společnost respektovat, aby se vyhnula kolapsu. Text zdůrazňuje potřebu regulace ekonomických tendencí ze strany společnosti, pokud tyto trendy začnou ohrožovat její stabilitu. Autor odmítá myšlenku naprosté samoregulace a nahlíží na ekonomiku jako na druh „společenského zdraví“, které vyžaduje cílený dohled a občasné korekce. Závěrem dovozuje, že harmonický vztah mezi hospodářskými pravidly a širšími společenskými zájmy je klíčem k udržitelnému rozvoji, přičemž ekonomika slouží jako prostředek, nikoliv jako absolutní cíl dějinného procesu.
Ekonomika a smysl dějin
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 3. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Ekonomika a smysl dějin
Mezi národním hospodářstvím a dějinami je podobný vztah jako mezi výživou (a stravovacími zvyklostmi, vůbec životosprávou) a dějinami. Nejde o oblasti bez jakýchkoli vztahů, ale ani o rozhodující, dominantní vliv stravy nebo ekonomiky na dějiny. Bez fungujícího hospodaření neobstojí žádná společnost, přinejmenším nikoli delší dobu, ale sama fungující ekonomika nemůže být rozhodující pro směřování společnosti, zejména pak nikoli pro směřování dlouhodobé. Ale nemůže být pochyb o tom, že různá dějinná zařízení a rozhodnutí musí respektovat ekonomická pravidla, nemá-li se společnost dostat do značných potíží nebo nemá-li se dokonce zhroutit. Na druhou stranu některé ekonomické tendence (a také zvyklosti atd.) musí být ze strany jinak dobře fungující společnosti regulovány resp. omezovány, musí jim být postaveny nějaké meze, pokud se takové tendence zdají ohrožovat samu společnost. A v tom právě vidím onu zmíněnou podobu se stravováním a výživou: tak jako ve výživě platí určitá pravidla, která spíš jen omezují krajnosti (a přehánění atd.), takže je někdy třeba upravovat jídelníček osobám ať už nemocným nebo nesprávně a nezdravě se živícím, je nutno hledět na ekonomiku jako jistý druh společenského zdraví. Takže v případě nějakých mimořádných tendencí nebo sklonů je nutno takové ty „nežádoucí“ ohlídat a eventuálně brzdit. Ani v jednom případě nelze spoléhat na pouhou „samoregulaci“.
(Písek, 150313-1.)