Tento text reflektuje hlubokou tvůrčí a existenciální krizi spojenou s přechodem mezi minulostí a budoucností. Autor vychází z citátu o dvou světech – jednom mrtvém a druhém dosud nezrozeném – a interpretuje jej jako přesné vyjádření situace tvůrčího jedince. Tato osoba se nachází v meziprostoru, kde již nemůže pokračovat v zavedených tradicích, ale zároveň se teprve tápavě pokouší definovat něco nového. Úvaha zdůrazňuje, že inovace nespočívá pouze v detailech, ale vyžaduje celostní a široké pochopení světa. Doba, v níž se tvůrčí postavy takto pohybují, je charakterizována jako doba přechodná, z níž není úniku a kterou nelze ignorovat. Esej se zamýšlí nad nevyhnutelností tohoto bloudění a nutností přijmout zodpovědnost za hledání budoucí podoby světa, přestože je tento proces nejistý. Autor zdůrazňuje, že pojem novosti musí být chápán v globálním kontextu, aby překonal mrtvou minulost a umožnil zrod smysluplné budoucnosti, která je v současnosti přítomna pouze v nejasných náznacích.
Budoucnost a minulost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 4. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Budoucnost a minulost
Našel jsem (u D. Lodge, s. 192) český překlad citátu, jehož autor nebyl uveden (nejspíš nějaký anglický klasik): „Dvé je světů, mezi nimiž bloudím, jeden mrtvý, druhý před zrozením.“ Po mém soudu je tím skvěle vystižena situace každého tvůrčího člověka, který nemůže a nechce dál pokračovat v tom, co tu už bylo (a je), ale jen tápavě se pokouší o něco nového. Zároveň tím je zřetelně vysloveno, že problém „nového“ a „novosti“ nemůže být redukován na nové jednotlivosti, ale že musí být – alespoň čas od času – chápán celostně, široce, světově. Doba, která nechá své vůdčí tvůrčí postavy „bloudit“ mezi mrtvou minulostí a ještě nezrozenou budoucností, je doba přechodná. A z té nelze uniknout, utéci – a nelze jí ani nedbat.
(Písek, 150424-1.)