Tento text zkoumá koncept praxe jakožto aktivity, přičemž kriticky přehodnocuje Marxův jednostranný důraz na společenskou praxi. Autor argumentuje, že význam aktivity přesahuje lidskou společnost a týká se všech subjektů, včetně těch předživých, čímž formuje povahu celého světa. Ve filosofické rovině je tento přístup aplikován na pojetí pravdy, která není chápána jako statický předmět, nýbrž jako dynamický horizont pro aktivitu vypovídání. Ústředním bodem úvahy je ontologická povaha subjektu, který svou aktivitu dvojím způsobem přesahuje. Jednak vnitřně, čerpáním z hlubších vrstev své bytosti, a jednak reálně prostřednictvím své ek-statičnosti, jež umožňuje aktivní proměnu událostí. Text zdůrazňuje, že právě tuto transcendentní a vnitřní dimenzi subjektu Karel Marx programově popíral. Práce tak nabízí širší ontologický rámec pro pochopení vztahu mezi subjektem, pravdou a světem skrze prizma tvořivé aktivity.