Tento text zkoumá koncept praxe jakožto aktivity, přičemž kriticky přehodnocuje Marxův jednostranný důraz na společenskou praxi. Autor argumentuje, že význam aktivity přesahuje lidskou společnost a týká se všech subjektů, včetně těch předživých, čímž formuje povahu celého světa. Ve filosofické rovině je tento přístup aplikován na pojetí pravdy, která není chápána jako statický předmět, nýbrž jako dynamický horizont pro aktivitu vypovídání. Ústředním bodem úvahy je ontologická povaha subjektu, který svou aktivitu dvojím způsobem přesahuje. Jednak vnitřně, čerpáním z hlubších vrstev své bytosti, a jednak reálně prostřednictvím své ek-statičnosti, jež umožňuje aktivní proměnu událostí. Text zdůrazňuje, že právě tuto transcendentní a vnitřní dimenzi subjektu Karel Marx programově popíral. Práce tak nabízí širší ontologický rámec pro pochopení vztahu mezi subjektem, pravdou a světem skrze prizma tvořivé aktivity.
Praxe jako aktivita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Praxe jako aktivita
Marxovo mimořádné zdůraznění významu praxe pro člověka i pro společnost je jenom podtržením jedné stránky fenoménu mnohem širšího (rozšířenějšího), totiž významu akcí a aktivit pro všechny subjekty vůbec, tedy nejen pro živé bytosti, ale i pro všechny subjekty předživé, a v důsledku toho pro povahu celého světa. Ve filosofii pak specielně je třeba ono rozlišení aplikovat na pojetí pravdy: pravda sama není žádný předmět, o kterém by se dalo něco vypovídat, nýbrž je důležitá (a závazná) pro aktivitu vypovídání o čemkoli. Tak jako se pravda vztahuje k čemukoli (a ,ukazuje‘ to ve svém světle), tak se každá aktivita či praxe (a zejména myšlenková, rozumová) musí nebo aspoň má vztahovat k čemukoli, ale zase ve světle pravdy. A to je možné pouze díky povaze subjektní aktivity a vůbec subjektu: zatímco pouhá událost proběhne až do konce (nebude-li rušena) a pak skončí, její subjekt (který si ona událost musí ustavit a udržovat, případně opravovat) ji dvojím způsobem přesahuje. Předně ji přesahuje „dovnitř“, neboť dokáže „čerpat“ z hlubších vrstev jejích vnitřních hlubin a tak získat možnost samu událost pozměnit, takže skončí jinak; a za druhé ji přesahuje i „reálně“ tím, že tuto změnu uskuteční díky své ek-statičnosti. (A to je právě to, co nejen nevzal vážně, ale přímo programově popíral Karel Marx.)
(Písek, 150811-2.)