Text se zabývá Heideggerovou interpretací řeckého pojmu fysis, který německý filosof překládá jako 'Walten' (vláda či působení). Autor rozvíjí myšlenku, že fysis nelze chápat pouze jako lineární růst podle předem stanoveného řádu, ale jako dynamický proces, který v sobě nutně zahrnuje i určité odchylky a zdánlivé chyby. Příkladem je narození dvouhlavého telete, které je stále projevem fysis, nikoli jejím popřením. Růst je zde nahlížen jako aktivní forma hledání, tápání a experimentování, spíše než jako pouhá mechanická realizace pevného programu či plánu. Klíčovým aspektem fysis-Walten je rovněž schopnost reagovat na vnější poškození, rány a zranění vzniklá v průběhu organického dění. Příroda se snaží tyto defekty v rámci svých možností napravovat a vyvažovat, často však za cenu nezbytných kompromisů. Text tak představuje fysis jako živý, nepředvídatelný a bytostně adaptivní proces, v němž i každá zdánlivá vada či anomálie hraje svou specifickou roli v širším rámci přírodního dění a jeho neustálé vlády.