Tento text se zabývá možnostmi terminologického rozvoje pojmu „subjekt“ v kontextu české filosofie a ontologie. Autor nachází inspiraci v anglické odborné literatuře a navrhuje zavedení nových českých termínů jako „subjektování“, „subjektizace“ či „subjektace“. Tyto pojmy mají popsat proces, v němž událost ustavuje svůj vlastní subjekt nebo se jím sama stává. V rámci historického kontextu autor připomíná dřívější pokusy českých myslitelů o terminologické rozlišení, například J. B. Kozáka a jeho užití adjektiva „subjektní“ či Karla Kosíka s termínem „subjektální“. Cílem této koncepční inovace je vytvořit přesnější nástroje pro teoretické uchopení kategorií dějovosti a událostnosti. Zavedení těchto dosud neustálených výrazů otevírá prostor pro svobodnější určování jejich významů, což může mít zásadní dopad na hloubku filosofického promýšlení dynamické povahy reality. Práce tak směřuje k jemnějšímu pojmovému rozlišení v rámci diskurzu o vztahu mezi děním a subjektivitou.