Tento text se zabývá možnostmi terminologického rozvoje pojmu „subjekt“ v kontextu české filosofie a ontologie. Autor nachází inspiraci v anglické odborné literatuře a navrhuje zavedení nových českých termínů jako „subjektování“, „subjektizace“ či „subjektace“. Tyto pojmy mají popsat proces, v němž událost ustavuje svůj vlastní subjekt nebo se jím sama stává. V rámci historického kontextu autor připomíná dřívější pokusy českých myslitelů o terminologické rozlišení, například J. B. Kozáka a jeho užití adjektiva „subjektní“ či Karla Kosíka s termínem „subjektální“. Cílem této koncepční inovace je vytvořit přesnější nástroje pro teoretické uchopení kategorií dějovosti a událostnosti. Zavedení těchto dosud neustálených výrazů otevírá prostor pro svobodnější určování jejich významů, což může mít zásadní dopad na hloubku filosofického promýšlení dynamické povahy reality. Práce tak směřuje k jemnějšímu pojmovému rozlišení v rámci diskurzu o vztahu mezi děním a subjektivitou.
Subjekt(iz)ace a subjektování
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Subjekt(iz)ace a subjektování
V anglické odborné literatuře se objevil zvláštní titul knížky: „Subjecting and Objecting“. To mne povzbuzuje k vytvoření obdobných termínů v českých textech, byť v docela odlišných kontextech a s naprosto odlišnými významy. Jde o vytvoření slovesného tvaru od termínu „subjekt“: událost (pravá událost) si vytváří svůj subjekt (resp. stává se sama subjektem) v procesu, který můžeme nazvat „subjektováním“ resp. subjektizací (nebo případně subjektací). Je to vlastně velmi příhodná okolnost, že můžeme pracovat hned s několika zcela novými nebo aspoň nezaběhanými termíny, takže můžeme poměrně svobodně rozhodovat o tom, jaké jim budeme přisuzovat (či nasuzovat) významy. Už v minulostí lze doložit náznaky prvních kroků práce se slovem „subjekt“; tak třeba J.B.Kozák užíval vedle adjektiva „subjektivní“ také adjektivum „subjektní“, aniž by však obojí náležitě co do významu (či dokonce pojmově) odlišil. Karel Kosík zase zavedl adjektivum „subjektální“. A tak se zdá, že se tu nabízí práce se slovy, která by mohla mít významné důsledky (či spíš která by otvírala přívětivé možnosti) pro pořádná promýšlení a pojmová upřesnění, a to zejména pro naši potřebu pojmového postižení dějovosti a událostnosti.
(Písek, 150925-2.)