This text critiques the traditional understanding of "intuition" or "view" as an immediate insight into reality, a concept rooted in the ancient Greek notion of theorein. The author challenges the fiction of "immediate experience," arguing that what appears to be a direct perception is actually the result of complex, multi-layered mediation. This process involves the selective interpretation of sensory stimuli based on past experiences and the necessary intervention of reason. A crucial role is played by conceptual thinking, which constructs intentional objects and imprints its structures onto our insights. Consequently, concepts are not limited to the act of thinking itself but significantly influence the products of thought, such as mental constructs or models. The author demonstrates that the apparent immediacy of intuition is a byproduct of mediation, where conceptual structures refine and define our perception, ultimately debunking the idea of consciousness as a mere imaging device.
Názor a pojem / (či pojetí) / Pojem (či pojetí) a názor
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 18. 11. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Názor a pojem / (či pojetí) / Pojem (či pojetí) a názor
Je třeba se nějak (aspoň předběžně) vymezit vůči rozšířenému pojetí „názoru“ a „názornosti“, eventuálně „nazíravosti“), který je po mém soudu nepřijatelně poplatný prastarým představám o zobrazujícím charakteru vědomí a myšlení. Mylným předpokladem už starých Řeků bylo ono známé theorein, tj. zírání, hledění (odtud ten „názor“ či „náhled“): to, co je nám opravdu (skutečně) k dispozici, je pouze dojem, že něco přímo vidíme, nazíráme, že jsme něco nahlédli či nazřeli. V němčině se překládá jako „Anschauung“, a míní se tím ovšem zrakový (vizuální), jakoby „bezprostřední“ vněm (vjem) nějaké skutečnosti, přístupné smyslům; v pozadí je už od konce středověku, zejména však od počátku nového věku zejména v anglosaské tradici falešný předpoklad (fikce) tzv. „bezprostřední zkušenosti“ (immediate experience). Ve skutečnosti onen dojem, že jakoby přímo nahlížíme nějakou skutečnost, kterou máme před sebou, je výsledkem velmi složitého a několikavrstevnatého zprostředkování mezi mnoha spíše chaotickými podněty, jichž se našim smyslům dostává z vnějšího světa (z okolí), které musí být postupně a selektivně interpretovány za pomoci a na základě minulých zkušeností, zejména však za nezbytné intervence „rozumu“, tedy myšlení. A pokud je naše myšlení schopno ustavovat pojmy a spolu s tím konstruovat příslušné intencionální předměty, dochází pak nezbytně i k intervenci pojmového myšlení a příslušných pojmových struktur, které jsou našim „náhledům“ či „názorům“ vtiskovány a jimiž jsou ergo tyto náhledy či názory náležitě upřesňovány. A to vše se nám výsledně jeví jako přímý náhled či názor, ačkoliv o žádné přímosti či bezprostřednosti nemůže být ani řeči. Tak se ukazuje, že funkce pojmu se neomezuje jen na sám proces a postup aktu myšlení, nýbrž že ovlivňuje významně tzv. „produkty“ myšlení, myšlenkové konstrukty či modely, o nich pak můžeme mluvit jako o intencionálních předmětech (a ne-předmětech, což je třeba vždy dodávat).
(Písek, 141118-1.)