Tento text kriticky zkoumá filosofický atomismus a jeho historické důsledky. Ačkoli idea dělitelnosti reality na menší části výrazně ovlivnila moderní chemii a fyziku, autor poukazuje na zásadní teoretický nedostatek, který provázel atomismus již od jeho starořeckých počátků. Hlavním problémem je neschopnost atomistů rozlišovat mezi pouhými hromadami a skutečnými celky. Toto přehlížení vede k nemožnosti odlišit nahodilý vznik věcí od organického zrodu (fysis), což má za následek, že se přírodní procesy připisují i neživým entitám, jako jsou skály či řeky. Dalším klíčovým důsledkem je popření původní živoucnosti počátku (arché). Zatímco dřívější mílétští myslitelé chápali arché jako živý princip, atomismus pod vlivem eleatů transformoval život v cosi odvozeného a nepůvodního. Text tak zdůrazňuje, že mechanistické pojetí světa v atomismu zásadně proměnilo chápání života a ontologické struktury reality, přičemž obětovalo jednotu a niternou dynamiku celku ve prospěch pouhé agregace částic.