Tento text zkoumá filosofickou podstatu a hlubší smysl tázání, který přesahuje jeho každodenní chápání. Autor zdůrazňuje, že každá otázka v sobě nese prvek tvrzení i dotazování, přičemž chybná východiska mohou bránit nalezení správné odpovědi. Bytostnou povahou tázání je vztah k neznámému a nejistému, k něčemu, co je pro tázajícího zásadní, ale co dosud neovládá. Zásadní je zde rozlišení mezi neznámým, které poznáním zaniká, a tajemstvím, které i po poznání zůstává tajemstvím. Hlavním smyslem tázání není definitivní zmocnění se odpovědi nebo ovládnutí předmětu zájmu, čímž by se dotyčný neznámého zbavil. Cílem je naopak otevření cesty k dalšímu a hlubšímu dotazování. Proces tázání nemá za úkol ukončit hledání nalezením fixního bodu, nýbrž proniknout k novým otázkám a setrvat v dynamickém vztahu k tomu, co nás přesahuje a co nelze pojmově plně uchopit. Smysl tázání tak spočívá v samotném aktu neustálého tázání se dál a dál.
Otázka – smysl tázání
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 4. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Otázka – smysl tázání
Nechceme-li zůstat u běžného (každodenního) významu tázání, musíme se tázat také na smysl tázání vůbec. Každá otázka zároveň něco tvrdí a zároveň se na něco dotazuje. To, co otázka tvrdí, může být zatíženo chybou; v takovém případě se taková chyba stává překážkou dosažení (nelezení, rozpoznání) správné odpovědi. Pokud otázka takovou chybou zatížena není (a to je třeba vždy znovu prověřovat), náleží k její bytostné povaze vztah k něčemu, co v žádném smyslu „nemá“, čím si není jista, by o čem nemá ani dost přesných vědomostí. Jinak řečeno, tázání je ve své podstatě zaměřeno k něčemu neznámému, čeho důležitost pro tázajícího však je nesporná. Tento tázavý vztah k „neznámému“ je někdy označován jako vztah k „tajemství“. Tady však je nutno náležitě odlišit: opravdové tajemství, které bylo poznáno, nepřestává být tajemstvím, kdežto „neznámo“, které bylo „poznáno“, přestává být neznámým. Pokud tyto dvě možnosti odlišíme, je zřejmé, že nejhlubší smyslem tázání je nalezení cesty (a tím i vlastní cesta) k tomu, nač se lze jen tázat, ale co nelze ani pojmově, ani nepojmově „uchopit“, zmocnit se toho, ovládnout to a tím se toho – jakožto neznámého resp. tajemného – zbavit. „Cílem“ tázání není tedy „zmocnit se“ odpovědi, nýbrž proniknout tázáním dál, k novému tázání: smysl tázání je tázat se dál a dál.
(Písek, 130403-1.)