Text se zabývá novým modelem události, který se vymezuje vůči tradiční starořecké filosofické tradici silně ovlivněné geometrií a matematikou. Zatímco klasická geometrie operuje se statickými stavebními prvky, jako jsou body či přímky, které pouze mechanicky sestavuje, navrhovaný přístup nahlíží na událost jako na dynamický celek schopný vzájemných reakcí. Událostní dění neprobíhá po oddělených částech, ale každá aktuální změna se projevuje v události jako celku, čímž ovlivňuje její minulost i budoucnost. Autor zdůrazňuje zásadní rozdíl mezi neproměnnými geometrickými tvary a živými útvary, u nichž je jednota proměnlivých struktur zajištěna organicky, nikoli vnějším zásahem operátora. Tento posun od statických struktur k procesuálnímu chápání událostí je připodobněn k rozdílu mezi euklidovskou geometrií a moderními neeuklidovskými geometriemi, které lépe postihují organické změny a pole. Text tak hledá cestu k filosofickému uchopení dění, které je bližší živé skutečnosti a organickému růstu než mechanické abstrakci.