Tato úvaha se zamýšlí nad konceptem „inferiorna“, jak jej ve vztahu k náboženství definoval Slavomil Daněk. Autor přenáší tuto otázku do oblasti filosofie a zkoumá, zda lze v tomto oboru identifikovat témata, která by byla v plném slova smyslu podřadná či méněcenná. Odkazuje přitom na platónské rozlišení mezi pravou a nepravou filosofií. Dochází k závěru, že ve filosofii není nic definitivně inferiorní, neboť význam jednotlivých problémů se proměňuje v závislosti na dějinném a myšlenkovém kontextu. Co je dnes opomíjeno, může se zítra stát akutním. Tento pohled následně autor aplikuje zpět na teologii. Tvrdí, že ani pro moderní teologii by nemělo být nic a priori považováno za subalterní bez ohledu na kontext. V závěru však přichází s provokativní tezí, že v současné a budoucí perspektivě by se právě samotná religiozita a náboženství mohly stát z teologického hlediska tématy okrajovými či dokonce inferiorními, čímž zpochybňuje tradiční hierarchii hodnot v náboženském myšlení.