Text kritizuje tradiční pojetí kauzality, které vnímá příčinu jako primární a časově předcházející jev a následek jako jev sekundární. Autor tvrdí, že tato teorie je neudržitelná kvůli vnitřním rozporům, a navrhuje radikální obrácení tohoto vztahu. Podle jeho pohledu je to právě následek, který rozhoduje o tom, co se stane jeho příčinou. Pokud určitá okolnost nevede k následku, nemůže být považována za skutečnou příčinu. Skutečná kauzalita vzniká až v momentě, kdy následek aktivně reaguje na antecedenci, čímž ji zpětně konstituuje jako příčinu či podmínku. Tento proces je úzce spjat s aktivitou subjektu, který si ze svého okolí vybírá podněty, na něž navazuje. Aktivita subjektu tak dokáže měnit význam minulých událostí tím, že jim propůjčuje status příčiny. Dokument tak transformuje kauzalitu z pasivního mechanismu na aktivní výkon subjektu.