Tento text se zabývá vztahem mezi podmínkami a následkem v kontextu kauzality. Autor zpochybňuje tradiční pojetí jediné příčiny a poukazuje na to, že většina dějů je podmíněna součinností více faktorů. Na příkladu výbuchu ilustruje, jak se střetávají různé okolnosti, které teprve dohromady tvoří dostatečnou podmínku pro následek. Úvaha dále rozvíjí koncept tzv. spouštěcích mechanismů, které mohou být skryté či obtížně určitelné. Klíčovým bodem je hypotéza, že za těmito spouštěči mohou stát skutečné „počátky“ v silném slova smyslu – tedy události, které nejsou plně determinovány minulostí. Text tak otevírá prostor pro diskuzi o hranicích determinismu a povaze vnitřní integrace procesů. Nakonec autor nastoluje otázku, jakým způsobem dochází k transformaci plurality různorodých podmínek do podoby jednoho sjednoceného následku. Tato filosofická reflexe kriticky přehodnocuje mechanistické chápání příčinnosti a směřuje k hlubšímu pochopení ontologického statutu událostí a jejich vzniku.
Podmínky a následek
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 5. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Podmínky a následek
Někdy – podle dosavadního způsobu vyjadřování – nemá následek jednu příčinu, nýbrž hned několik (výbuch není způsoben ani přítomností třaskavé směsi, ani škrtnutím sirky nebo přeskočením jiskry, ale vše je ještě podmíněno uzavřeným prostorem, v němž se vytvořila třaskavá směs a kde se objevila jiskra nebo plamínek). Pravá příčina by pak vlastně byla úplnou a dostatečnou podmínkou toho, co následuje. Je ovšem otázkou, zda vůbec taková ryzí kauzální souvislost existuje, tj. zda vždycky takových nezbytných dalších podmínek není víc až velmi mnoho. – Bývá také zvykem mluvit o tzv. spouštěcích mechanismech. Někde jsou takové „spouštěče“ nápadné, ale je možné, že jich je zapotřebí vždycky, jen že jsou často skryté nebo dokonce (za použití dosavadních metod) neurčitelné. A je možné (z mého hlediska vysoce pravděpodobné) že podrobnější studium nejrůznějších takových spouštěčů (a zejména těch nenápadných a skrytých) ukáže, že na počátku každého takového procesu (který nemusí nutně být událostí celkem, nýbrž procesem jako „celek“ vnitřně neintegrovaných, tedy celou pluralitou takových procesů, až někde na konci musí jít o pravé události) jsou skutečné „počátky“ v plném slova smyslu, tedy počátky už ničím z minulosti nevyvolané resp. ne zapříčiněné. (Ale stejně je tu problém, jak vlastně dochází k „jednotnému“ následku, který nemá jednu příčinu, nýbrž jen několik podmínek).
(Písek, 130502-4.)