Tato úvaha se zaměřuje na ontologický vztah mezi fakticitou a jednotlivostí. Autor vychází z běžného předpokladu, že skutečnost je tvořena jednotlivinami, zatímco obecné pojmy jsou produkty myšlení. Klíčovým bodem textu je však etymologický rozbor latinského termínu „factum“, který je odvozen od slovesa „facere“ (dělat). Tento původ naznačuje, že každé faktum nutně předpokládá činitele a proces tvoření či konstrukce. Text zpochybňuje ztotožnění fakticity s nezávislou jednotlivou skutečností a klade si otázku, zda i samotné jednotliviny nejsou v určitém smyslu vykonstruované. Rozlišuje se zde mezi jednotlivinou, která existuje přirozeně, a celkem, který je jako jednotka pouze nahlížen vnějšími pozorovateli, ačkoliv jde o složenou množinu. Celkově jde o kritické zkoumání toho, jakým způsobem chápeme základy skutečnosti a do jaké míry je naše vnímání jednotlivosti ovlivněno konceptem dělání a tvoření.
Fakticita a jednotlivost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 7. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Fakticita a jednotlivost
Na první zdání se veškerá skutečnost zdá být vždy jednotlivá, zatímco vše obecné je výsledkem (konstrukcí) našeho myšlení. A ve stejném zdání se nám každá jednotlivá skutečnost jeví jako faktická. Co to však vlastně je taková „fakticita“? Latinské slovo factum je odvozeno ze slovese facere (dělati, činiti); každé „dělání“ však předpokládá „dělajícího“; každé „činění“ předpokládá „činícího“, tedy „činitele“. Factum tedy nelze prostě ztotožnit se skutečnou jednotlivostí, které „jest“ nezávislé na jakémkoli činiteli, neboť každé factum je nutně udělané, vytvořené, vykonstruované. Nemusíme se tedy tázat, není-li nakonec také každá jednotlivina něčím vytvořeným, vykonstruovaným? A ne-li každá, tak v čem spočívá rozdíl mezi jednotlivinou, která není uměle vytvořená, a jednotlivinou, kterou někdo (zvenčí) vytvořil a bere ji jako „jednotlivou“, ačkoli ve „skutečnosti“ jde o jakousi množinu?
(Písek, 130716-1.)