This paper explores selected aspects of meontological issues, spanning from seemingly trivial observations to profound philosophical questions. The author highlights that many trivial elements of meontology remain unnoticed in general consciousness, while others, once rooted in myth and religion, have become alienated from modern life. The text criticizes the historical tendency toward reductionism, illustrated by Occam's Razor, which pushes meontological questions to the periphery of discourse. This process is closely linked to the traditional understanding of "being" and the problematic application of abstraction. The aim is to emphasize the necessity of seeking new pathways in thinking about non-being that would overcome the limitations of earlier thinkers. It calls for a deeper understanding of those realms of reality that have been neglected or intentionally simplified due to a misplaced pursuit of conceptual parsimony and excessive abstraction.
Problematika méontologická
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 7. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Problematika méontologická
Některé partie méontologické problematiky mají vysloveně triviální povahu, ovšem v obecném povědomí se vůbec jako triviální nejeví, protože běžně si jich nejsme vůbec nebo aspoň náležitě vědomi; jiné naproti tomu zasahují do oblastí, každodennímu životu dnes většinou velice vzdálených, které ovšem kdysi před staletími tak vzdálené nebyly, avšak byly chápány v naprosto odlišných kontextech (třeba mytických nebo náboženských, ale i „zpředmětněně“ atd.). A posléze některými partiemi sahá méontologická problematika do míst, kam leda jen trochu nahlédli – a ještě spíš výjimečně – pouze někteří ze starších myslitelů, ale obvykle aniž by našli nějaký vhodný způsob, jak se vůči nim a v nich myslivě (myslitelsky) „chovat“, jakými cestičkami se tam ubírat anebo jaké nové stezky je třeba prošlapávat. (Takže se dokonce rozšířilo jedno do jisté míry neblahé pravidlo, cíleně některé složky skutečné problematiky zjednodušovat, redukovat a vykazovat nejen na okraj. ale vůbec z diskursu – např. „entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem – což mělo významnou souvislost již se samotným chápáním „jsoucího|“ či „jsoucna“; to má také přímou souvislost s abstrahováním, samozřejmě přehnaným nebo falešně uplatňovaným).
(Písek, 130717-3.)