Text se věnuje hluboké filosofické reflexi pojmů „nové“ a „novost“. Autor předkládá zásadní dilema: buď připustíme existenci skutečné novosti, nebo budeme zastávat názor, že vše domněle nové je pouze skrytě staré. Tato druhá cesta je označena za překážku autentického myšlení, neboť znemožňuje kladení podstatných otázek. Skutečné uchopení novosti vyžaduje zkoumání vzniku něčeho z „nicoty“, která není chápána jako absolutní negace, nýbrž jako sféra „ryzí nepředmětnosti“. Autor tuto nepředmětnou dimenzi ztotožňuje s pojmem „pravda“. Úvaha nás vede k poznání, že novost je neodvozená a nebývalá, což vyžaduje opuštění čistě předmětného uvažování. Tento přístup umožňuje nahlédnout na proces zrodu jako na událost, která není determinována minulostí. Studie zdůrazňuje nutnost otevřenosti vůči tomu, co překračuje horizont dosavadní zkušenosti a tradičních kategorií, čímž otevírá prostor pro radikálně odlišné chápání reality a jejího neustálého obnovování skrze nepředmětnost.
Nové a novost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 8. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Nové a novost
Tady se musíme hned na začátku rozhodnout: jsme ochotni se zabývat otázkou skutečně „nového“, anebo na „nové“ nevěříme a jsme přesvědčeni, že pod sluncem nikdy není nic nového, a že všechno, co se zdá být novým, můžeme vposledu odhalit jako již dávno staré? To je základní rozdíl dvojího přístupu, o kterém nelze předem rozhodnout na základě nějakých zkušeností, protože veškeré zkušenosti s novým mohou být vždy zpochybněny tím, že zatím se nám to jako nové jen zdá, protože toho dost nevíme, abychom poznali, že to vlastně nové není. Taková – ovšem vůbec nezdůvodněná – umanutost je ovšem především obrovskou překážkou dotazování, a tím vskutku filosofického myšlení. Vzít naopak myšlenku „nového“ a „novosti“ (= nebývalosti resp. neodvozenosti z čehokoli již bylého, již předchůdného) opravdu vážně znamená tázat se po „vzniku“ či spíše „zrození“ něčeho z „ničeho“, ba z „nicoty“ (ovšem nechápané brutálně metafyzicky jako popření všeho vůbec). A tak se otázka po „novém“ a „novosti“ nutně stává jednou z bran vstupu do světa (sféry) ne-předmětnosti, neboť ona „nicota“, kterou je ovšem třeba také vážně zkoumat, nemá vůbec předmětnou stránku, takže o ní můžeme mluvit jen jako o „ryzí nepředmětnosti“ (a v mém pojetí o „pravdě“).
(Písek, 130817-2.)