Tato studie se zabývá vývojem pojmu arché v raném řeckém myšlení a jeho vztahem k pohybu a netečnosti. První filosofové chápali arché jako živý a hybný počátek, z něhož vše vzniká a do něhož se vše navrací. Postupem času se však v řecké filosofii objevil koncept více počátků, kde některé z nich byly považovány za vnitřně nehybné (stoicheion), což vyžadovalo zavedení externích hybných sil, jako jsou Empedoklova Láska a Svár. Platón řešil tento problém skrze postavu demiurga a koncept beztvarého pohybu vedoucího k úpadku. Text uzavírá úvahu moderním pohledem, podle něhož není netečnost absolutní vlastností, nýbrž dočasným projevem setrvačnosti podmíněným aktivním organizováním změn a událostí. Autor zdůrazňuje přechod od mytického chápání k filosofické analýze vztahu mezi počátkem a následnou skutečností.
Počátky a netečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 9. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Počátky a netečnost
Už v samých počátcích filosofického uvažování ve starém Řecku náležel mezi první a nejdůležitější problémy vztah mezi „tím prvním“ (arché, tj. počátek, ale co nadále „vládne“) a pak tím veškerým „druhým“. Stále tu ovšem působily kontexty, pocházející z mýtů, a to i když mýty byly zpochybňovány a někdy naprosto odmítány. Pro první, tj. nejstarší nám známé řecké myslitele byla arché zřejmě hybná a dokonce živá, protože právě z ní „vycházely“ všechna další věci (skutečnosti), ovšem jen dočasně, protože se do ní zase svým zánikem vracely. Teprve časem někteří další myslitelé přišli na nápad dvou (nebo dokonce více) archai, z nichž aspoň jedné přisoudili naprostou netečnost a vnitřní nehybnost – pro takovou se ujalo pojmenování stoicheion – a pak museli některou z dalších obdařit hybností a silou (pro Empedokla to byla Láska a Svár, což později kriticky odmítl Aristotelés). Platón filosofické řešení nepodal, ale zůstal u jakéhosi svého umělého „mýtu“ – v Timaiovi mluví o božském řemeslníkovi „demiurgovi“; a vedle toho pověřuje pohybem zvláštní arché, totiž „beztvarý pohyb“, který uvádí to, co demiurg podle idejí vytvořil, do úpadku a posléze ke zhynutí (zániku). Dnes to vypadá tak, že jakákoli netečnost, kterou bychom mohli někde uznamenat, je jen dočasným působením „setrvačnosti“, které je však trvalým činěny na základě organizování pohybu (změny), tedy aktivně (událostmi-subjekty).
(Písek, 130913-1.)