Text analyzuje koncept "křesťanského" ateismu, který se zásadně liší od ateismu "vulgárního". Zatímco běžný ateismus popírá existenci božství jako takového, křesťanský ateismus slouží k principiálnímu odlišení biblického "Boha-neboha" od všech ostatních náboženských "bohů". Autor argumentuje, že české pojmy jako "náboženství" či "zbožnost" jsou pevně spjaty s tradičním chápáním boha, což vyžaduje nezbytné "odnáboženstění" interpretace Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova. Tento specifický Bůh nesmí být vnímán jako jeden z mnoha, byť nejvyšší či jediný pravý, ale jako entita zcela přesahující běžné náboženské kategorie. Zavedený termín "Bůh-nebůh" tak slouží jako náhrada v souladu s tradicí zákazu vyslovování Božího jména. Přestože tento přístup může vyvolávat odpor u zastánců běžného tradicionalismu, autor upozorňuje, že je v souladu s historickou tradicí negativní teologie, která odmítá běžné konceptualizace božství a vyžaduje hlubší filosofickou reflexi víry mimo rámec konvenčních náboženských struktur.
Atheismus „křesťanský“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 9. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Atheismus „křesťanský“
Na rozdíl od ateismu tzv. „vulgárního“, který popírá existenci „bohů“ a vůbec božství, má resp. může mít „křesťanský“ ateismus (píši s –h-, protože si tam ten relikt řeckého theos podržuje specifický význam) dobrý smysl v tom, že zuásadním, principiálním způsobem odlišuje křesťanského (a ovšem židovského) „Boha-neboha“ ode všech „bohů“ nejrůznějších náboežsntví. A protože např. česká slova jako „náboženství“ anebo „zbožnost“ atd. jsou neodlučitelně spjata s termínem „bůh“, znamená (resp. může znamenat) zároveň onen specificky „křesťanský“ ateismus také nutné odnáboženstění jakéhokoli „pojetí“ „Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova“ jako přece jenom nějakého „boha“, byť nejvyššího či dokonce jediného pravého, jako „boha“, což pro tento účel budeme vyznačovat slovy „Bůh-nebůh“ (má to být další náhradní termín, jakých už bylo v minulosti použito mnoho, když vyslovovat „boží jméno“ je zakázáno). Je zcela pochopitelné, že to nejčastěji vyvolá (může vyvolávat) odpor zejména u lidí, kteří nejsou nakloněni uvažovat jakoby neběžným,zdánlivě málo „tradičním“ způsobem, (což však velice odporuje historické skutečnosti, jak ukazuje zejména tradice tzv. negativní theologie).
(Písek, 130916-1.)