Tento text kriticky zkoumá tradiční filosofické pojmy monismus, dualismus a pluralismus a poukazuje na jejich zásadní omezenost při popisu povahy skutečnosti. Autor argumentuje, že tyto klasifikace jsou často zavádějící a při aplikaci na konkrétní myslitele nezřídka selhávají. Důsledný monismus není fakticky možný, neboť nedokáže uspokojivě vysvětlit, jak prvotní arché či světový plán vede k mnohosti věcí v naší zkušenosti. Pluralismus v krajní podobě zase popírá samostatnost entit vyššího řádu a redukuje je na pouhé shluky částic. Dualismus se tradičně potýká s neschopností objasnit interakci mezi odlišnými typy skutečností. Text tyto teoretické obtíže ilustruje na příkladech různých systémů: Emanuel Rádl definuje dualismus jako napětí mezi sférou ideální a reálnou, Karl Jaspers rozlišuje mezi pobytem (Dasein) a existencí a Johann Friedrich Herbart prosazuje pluralismus s dopady na pedagogiku. Závěrem je zdůrazněno, že každá z těchto kategorií naráží na vnitřní nedomyšlenosti, pokud není zkoumána v konkrétním kontextu daného autora.
Monismus atd. / Dualismus atd. / Pluralismus atd. / Skutečnost – „základ“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 9. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Monismus atd. / Dualismus atd. / Pluralismus atd. / Skutečnost – „základ“
Monismus, dualismus, pluralismus – to všechno jsou názvy matoucí, protože nepřihlížejí k povaze „skutečnosti“. Pokud se aplikují na konkrétní myslitele, většinou selhávají a jsou nepoužitelné. Důsledný monismus není popravdě vůbec možný, za „jedno“ lze považovat jenom cosi jako arché, poslední (nebo první) příčinu, světový plán, stvořitele všeho apod., ale nikdy není náležitě vysvětleno, jako ono poslední (nebo první) „jedno“ může vést k mnohosti věcí (skutečností), o které svědčí naše zkušenost. Pluralismus se nepotkává s menšími potížemi, neboť v krajní podobě (jako např. u atomistů) nemůže uznávat skutečnou samostatnost „věcí“ „skutečností“, ale musí každou skutečnost vyššího řádu odkázat do sféry mylných dojmů (a trvat na tom, že jde o pouhé „hromady“). Dualismus (filosofický) má zase velké potíže s pochopením interakcí mezi dvojím typem skutečností (např. vliv mysli na tělo a naopak aj.). A stejně každý myslitel to interpretoval poněkud jinak. U Rádla najdeme rozhodný dualismus, ale nejde o dvě substance, nýbrž o to, co „býti má“, proti tomu, co pouze „jest“. U Jasperse (který se takřka vůbec nezabývá „přírodou“) jde o jakousi zvláštní verzi dualismu člověka jako pouhého „Dasein“ a jako „existence“. Nápadnou filosofickou nedomyšleností se zase vyznačuje třeba „pluralismus“ Herbartův (aplikace na výchovu vedla k důrazu na asociace apod.).
(Písek, 130927-3.)