Text se zabývá Whiteheadovou koncepcí elektronu jako organismu disponujícího jistým nitrem či vnitřním určením. Autor vychází z Whiteheadova kritického postoje k matematické exaktnosti a jeho tvrzení, že matematizace se vztahuje pouze na abstraktní entity, zatímco konkrétní jsoucnosti mají povahu organismů. Pozornost je věnována pasáži z díla Věda a moderní svět, kde Whitehead rozebírá chování elektronu v živém těle v souladu s celkovým plánem organismu, který zahrnuje i stavy ducha. Analýza poukazuje na problematický pojem vnitřního tělesného určení, který Whitehead stále chápe jako formu determinace, což autor podrobuje kritice. Tato filosofická koncepce je zasazena do kontextu dobových fyzikálních sporů mezi Einsteinovou relativitou a Heisenbergovou neurčitostí. Cílem je prozkoumat, do jaké míry lze koncept organismu aplikovat na před-živé entity a jak se Whiteheadovo pojetí vyrovnává s hranicí mezi vnější nutností a vnitřním osvobozením částice od mechanických zákonů.
Nitro elektronu podle Whiteheada
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 3. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Nitro elektronu podle Whiteheada
A. N. Whitehead, sám matematik a fyzik, se vyslovoval někdy velmi kriticky o matematice a její přesnosti, „exaktnosti“ (známý je jeho „verdikt“, že „exaktnost je podvod“, v přednášce „Nesmrtelnost“). Ve „Vědě a moderním světě“ se můžeme na počátku odstavce, kde je ta slavná pasáž o tom, že elektron se chová uvnitř živého těla poněkud jinak než mimo ně, dočíst, že jeho učení stojí na předpokladu, že celé matematické chápání resp. teorie (a matematizace vůbec, lze dodat) může být aplikováno pouze na „nejabstraktnější entity“ jakožto produkty logického rozlišování, zatímco konkrétní přetrvávající entity jsou organismy. (Srv. slovenský překlad, str. 142 – vyhledat v originále!) Tato myšlenka se mi zavrtala do paměti a přiměla mne k základnímu tázání, do jaké míry je toho slova „organismus“ užito na „entity“ před-živé, a co z toho vyplývá. Hned po tomto místě mluví Whitehead právě o tom elektronu, který má jakési „nitro“ (má své „vnitřní tělesné určení“), díky kterému se může „hnát“ (rychle pohybovat) „v souladu“ resp. „ve shodě“ „s všeobecným plánem těla, který zahrnuje i stavy ducha“. Jediná ingredience, která této koncepci ještě chybí, je ono jakési „osvobození“ elektronu od naprostých a nezměnitelných „nutností“ onoho „vnitřního tělesného určení“ (které totiž Whitehead stále ještě „zbytkově“ chápe jako jakousi vnitřní determinaci – to je ten nesmysl, neboť determinace nemůže být „vnitřní“, nýbrž vždy jen „vnější“ – anebo je pouhou setrvačností). A přitom jde už o dobu, kdy každý teoretický fyzik se musí cítit vtažen do sporu mezi einsteinovským „relativismem“ na jedné straně a „planckovskou“ „kvantovostí“ a heisenbergovskou „neurčitostí“ na straně druhé.
(Písek, 120323-1.)