Tento text zkoumá vztah mezi událostí a subjektem, přičemž zdůrazňuje, že zatímco každá pravá událost tvoří celek, ne každá nutně disponuje subjektem. Subjektivita není události vrozena, nýbrž musí být aktivně ustavena skrze interakci s jinými událostmi a jsoucny. Autor tvrdí, že událost se stává subjektem pouze tehdy, když dokáže generovat vlastní aktivitu a reagovat na své okolí. Tento proces vyžaduje vystoupení ze sebe do vnějšího světa. Pokud je akce události pouze tentativní a nenarazí na odezvu, událost zaniká bez zanechání stop. Naopak úspěšné setkání s jinou událostí umožňuje vznik reakce, která transformuje původní akci a ustavuje subjekt. Text se rovněž dotýká problematiky informace a jejího nositele v kontextu těchto interakcí. Rozdíl mezi pouhou nahodilou akcí a cílenou reakcí je klíčový pro pochopení toho, jak se událost konstituuje jako subjekt a zanechává v časoprostoru trvalé relikty své existence.
Událost a subjekt / Subjekt a událost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 4. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Událost a subjekt / Subjekt a událost
Každá (pravá) událost je celkem, ale ne každá je (také) subjektem (resp. ne každá „má“ svůj subjekt). Událost si svůj subjekt musí vytvořit (ustavit), ale může to udělat jen v prostředí jiných událostí, a to tak, že v sobě generuje (nastartuje) aktivitu (tj. schopnost být aktivní resp. vytvářet a spouštět své akce). Pouze tehdy, když svými akcemi dokáže reagovat na jiné události (a vůbec jiná jsoucna, eventuelně jejich hromady atp.), může si dokázat ustavit svůj subjekt (čili může se sama stát subjektem). Ve svých akcích totiž událost jakoby opouští sebe a vystupuje (vykračuje) ze sebe „ven“, tj. k jiným událostem (jsoucnům). „Původně“ je takové „vystoupení ze sebe“ jen tentativní, tj. jde jen o „akci nazdařbůh“; pokud vůbec nedojde k setkání s jinou událostí (s jiným jsoucnem), akce zajde (zanikne) jakoby „do ztracena“, tj. nepřinese žádnou zprávu (informaci) o jiných událostech (jsoucnech) – a tudíž ani žádnou zprávu (informaci) o tom, v jaké podobě se sama jeví oněm jiným událostem. A v důsledku toho se nedokáže stát sama subjektem (vytvořit si svůj vlastní subjekt). A protože každá taková událost má nejen počátek a průběh. ale také svůj konec, událost končí, jako kdyby nikdy neproběhla, neponechává po sobě žádné „stopy“ ani „relikty“. Naproti tomu událost, která se ve své akci (ve svých akcích) setkala s jinou (s jinými), je s to zachovat něco z takového setkání (z takových setkání) jakožto rozdíl mezí akcí nazdařbůh a reakcí (je otázka, zda to můžeme redukovat na pouhou „informaci“ – nemáme zatím dost přesné vymezení toho, jak chápat informaci a to, co ke každé informaci nutně náleží, tedy něco jako „nositele“ informace; proto raději budeme mluvit o „reakci“).
(Písek, 120421-2.)