Tento text se zabývá kritickou analýzou pojmu „pravověří“ (orthé doxa) a jeho vztahem k autentickému chápání víry v křesťanském kontextu. Autor argumentuje, že interpretace víry jako pouhého názoru, mínění nebo teoretického poznání je zásadním nepochopením Ježíšova původního poselství. Prostřednictvím odkazu na biblickou exegezi, zejména na práci Gerharda Ebelinga a zkoumání pramene Q, text ukazuje, že Ježíšovo pojetí víry mělo mnohem blíže k praktickému jednání a životnímu postoji než k dogmatické správnosti. Víra v tomto smyslu nepředstavuje intelektuální souhlas s určitými pravdami (doxa či epistémé), nýbrž primární vůli konat „to pravé“. Autor rovněž upozorňuje na lingvistickou problematičnost převodu aramejských konceptů do řecké terminologie (pistis, alétheia), což vedlo k posunu významu od dynamického životního směřování k statickému držení názorů. Cílem úvahy je rehabilitovat víru jako existenciální orientaci člověka v jeho každodenní praxi.
„Pravověří“ a víra
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 5. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
„Pravověří“ a víra
České slovo „pravověří“ či „pravověrnost“ je vlastně překladem řeckého orthé doxa, pravé (nebo správné) mínění, ale postupně na sebe nabralo jiné významy. Základní chyba ovšem tkví v chápání „víry“, jako by šlo o nějaké mínění (nebo dokonce vědění). Pro křesťany všech denominací by mělo být směrodatným, ne-li rozhodujícím kritériem to, jaký význam dával příslušnému slovu „věřiti“ či „víra“ (v hebrejštině, zejména však v aramejštině, možná i v řečtině) sám Ježíš z Nazaréta. K tomu ovšem nemáme přímý přístup, ale jsme odkázáni na evangelia, především synoptická, která už máme všechny v KOINH, tedy v běžné, zjednodušené řečtině. A právě zde podal mimořádný výkon Gerhard Ebeling, když prokázal důležitost soustředění na hypotetický „pramen Q“ resp. na to, jak s ním museli pracovat sami evangelisté. Mám za to, že všechno ukazuje k tomu, že Ježíš vůbec neměl na mysli žádné mínění a žádné představy, myšlenková uchopení ani poznatky, ale něco mnohem primárnějšího, bližšího praktickému chování a vůbec životu, vůli k činění „toho pravého“. Pro Ježíše víra určitě nebyla žádnou doxa, ale nebyla ani žádnou epistémé. Užití řeckého slova pistis pro Ježíšovy (nejspíš původně aramejské) výroky bylo a je stejně malou (a spíše problematickou) pomocí jako užití řecké alétheia pro „pravdu“.
(Písek, 120528-2.)