Tento text zkoumá vztah mezi filosofem a Pravdou skrze analogii s Heideggerovým pojetím poezie. Stejně jako Heidegger tvrdí, že v dokonalé básni promlouvá řeč sama a básník ustupuje do pozadí, autor dovozuje, že ve skutečně hlubokém filosofickém myšlení promlouvá Pravda sama. Ačkoliv je intelektuální výkon filosofa a jeho práce s jazykem nezbytným předpokladem, samotná osoba myslitele se v okamžiku promluvy Pravdy stává nepodstatnou. Filosof je v tomto smyslu vnímán jako prostředník, který je Pravdou osloven a jehož hlavním úkolem je naslouchání. Text zdůrazňuje, že v rámci filosofických vyjádření musíme hledat právě toto promlouvání Pravdy, které přesahuje subjektivní vklad autora. Klíčovou výzvou pak zůstává nezbytné úsilí o odlišení autentického hlasu Pravdy od vlastních myšlenkových konstrukcí a promluv filosofa. Filosofie je zde tedy prezentována jako akt bytostné vnímavosti a zprostředkování ne-předmětné skutečnosti, která nás oslovuje.
Filosof a „Pravda“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 6. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Filosof a „Pravda“
Heidegger v souvislosti s Traklovou básní „Zimní večer“ říká, že „básník sám tu pozůstává bez důležitosti, jak tomu je ostatně vždy v případě velkolepě zdařilé básně“, neboť „tam se ukazuje, jak řeč není ani výrazem, ani aktivitou člověka“. A uzavírá: „V básni musíme hledat především promlouvání řeči samé.“ (Vše in: Pfullingen 31965, S. 17-19). Myslím že mutatis mutandis to platí pro filosofii, kde však nejde o „promlouvání řeči samé“, nýbrž o – ještě ne-předmětnější ! – „promlouvání Pravda samé“. Také ve filosofii je mimořádně zdařilá myšlenka (vyjádřená, vyslovená myšlenka) něčím víc než filosofovým výkonem, byť myšlenkovým či formulačním; i když to bez „výkonu“ filosofa není možné, přece platí, že filosof tu v takovém případě zůstává bez důležitosti. A bez důležitosti tu pak vlastně zůstává i jeho formulační dovednost, zdatnost jeho práce s jazykem, ba dokonce přesnost, s jakou myšlenku vysloví. V jeho všelijak nedostatečných vyjádřeních musíme totiž také hledat především to, čím byl on sám osloven a co jen zprostředkovává dál, totiž promlouvání resp. promluvení Pravdy samé. A jedinou odpovědí na takové promluvení Pravdy samé je také naslouchání. A k tomu je zapotřebí velkého úsilí, jak odlišit promlouvání či promluvení Pravdy samé od promlouvání či promluvená filosofova.
(Písek, 120622-2.)