Text pojednává o bytostném vztahu mezi myšlením a životem, přičemž zdůrazňuje, že filosofie není pouhou teoretickou disciplínou, ale aktivitou hluboce zakořeněnou v lidské existenci. Podobně jako se v životě musíme učit od ostatních, abychom nakonec dokázali čelit jedinečným situacím vlastním způsobem, i ve filosofii je nezbytná znalost tradice, která slouží jako základ pro samostatné kritické myšlení. Autor však identifikuje zásadní rozdíl: zatímco život se často soustředí na uchování a opakování dosaženého, úkolem skutečného myšlení je překračovat hranice známého. Filosofické myšlení by nemělo pouze mapovat existující skutečnost, ale má směřovat k odhalování a vytváření toho, co je nové a co teprve přichází. Tento proces „vynalézání“ budoucího představuje nejvyšší nárok kladený na lidského ducha, neboť vyžaduje odvahu opustit bezpečí ověřeného a tvořivě se otevřít tomu, co dosud není, ale co má potenciál utvářet naši budoucnost.
Myšlení a život
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 7. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Myšlení a život
Filosofie je nepochybně věcí myšlení, ale jde vždy o myšlení spjaté nesčetnými vztahy s životem (a to ne jenom tak, že jen živý může myslet). A tak jako je nám vyšším živočichům souzeno se od počátku po zrození mnohému učit od druhých, ale nakonec musíme žít svůj život a po svém, protože ve zvláštních, právě našich situacích, v nichž podobnost s jinými je jen částečná a někdy dokonce dost vzácná, takže s pouhým napodobováním nevystačíme, – tak mutatis mutandis musíme i filosoficky myslit po svém, i když předpokladem kvality a úspěšnosti je dobrá znalost toho nejlepšího, co až dosud bylo ve filosofii myšleno a vykonáno. V něčem je však myšlení, zejména filosofické (ale i vědecké atd., prostě náročné) přece jen v postavení náročnějším a požadujícím větší „výkony“. Zatímco život musí v jistém smyslu jen čekat na ta nejdůležitější vylepšení, prostě na všechno nové, a musí většinu svého úsilí zaměřit na uchování a duplikaci toho, čeho bylo už dosaženo, v myšlení dosažení a zvládnutí co nejvyšší již uskutečněné úrovně nestačí. Úkolem myšlení, má-li opravdu mít ten pravý charakter, není ovládnutí známého, ale nalezení cesty k neznámému, k novému; a ani tato formulace není dost výstižná. Nejde o nalezení neznámého, které tu však někde přece jenom bylo a jest, nýbrž o „vy-nalezení“ toho, co tu ještě nebylo a není, ale co přesto „má“ budoucnost.
(Písek, 120703-1.)