Tento text se kriticky vyrovnává s Jaspersovým pojmem „Subjekt-Objekt-Spaltung“ (rozštěp subjektu a objektu). Autor argumentuje, že toto pojetí je zavádějící, neboť sugeruje umělé rozdělení původně jednotné identity na dvě odloučené části. Ve skutečnosti však tato dvojakost – vnitřní a vnější, nepředmětná a předmětná stránka – charakterizuje jak subjekt, tak objekt. Diference mezi těmito póly není důsledkem nelegitimního „roztržení“, nýbrž odráží skutečnou povahu jsoucna, které je tvořeno neoddělitelným spojením obou stránek. Domnělé rozštěpení je podle autora spíše aktem vytěsnění, potlačení či zapomenutí na subjektní rozměr skutečnosti ve prospěch čisté objektnosti. Jde o ontologickou nedbalost, která přehlíží celistvost jsoucího. Práce zdůrazňuje, že skutečnost je ustavena pouze skrze pospolitost obou stránek, a varuje před reduktivním chápáním objektu jako něčeho, co existuje nezávisle na své vnitřní stránce. Rozlišení subjektu a objektu tedy není chybou, ale vyjádřením hlubinné duality každé skutečnosti.