Tento text se zabývá povahou reaktibility jakožto inherentní vlastnosti každého jsoucna. Autor zdůrazňuje, že reakce by neměla být chápána pouze jako druhotná odpověď na vnější podnět, ale jako projev hlubší vnímavosti a sensitivity, které v sobě zahrnují prvek „interesu“. Studie dále zkoumá meze této vnímavosti, jež nejsou dány pouze fyzikálními prahy citlivosti, ale také aktivním výběrem. Vedle schopnosti reagovat existuje i neschopnost či přímo nevůle vnímat, kterou autor označuje jako aktivní desinteres. Tento mechanismus je metaforicky přirovnán k používání „filtrů“, které selektují podněty, na něž jsoucno odpovídá. Rozdíl mezi prostou neschopností vnímat a aktivním desinteresem spočívá v existenci zkušenostní báze, ať už je založena individuálně, sociálně, či geneticky. Text tak nabízí filosofický pohled na procesy selektivního vnímání a význam zkušenosti pro formování vztahu jsoucna k jeho okolí prostřednictvím filtrů vnímavosti.