Tento text se zabývá povahou reaktibility jakožto inherentní vlastnosti každého jsoucna. Autor zdůrazňuje, že reakce by neměla být chápána pouze jako druhotná odpověď na vnější podnět, ale jako projev hlubší vnímavosti a sensitivity, které v sobě zahrnují prvek „interesu“. Studie dále zkoumá meze této vnímavosti, jež nejsou dány pouze fyzikálními prahy citlivosti, ale také aktivním výběrem. Vedle schopnosti reagovat existuje i neschopnost či přímo nevůle vnímat, kterou autor označuje jako aktivní desinteres. Tento mechanismus je metaforicky přirovnán k používání „filtrů“, které selektují podněty, na něž jsoucno odpovídá. Rozdíl mezi prostou neschopností vnímat a aktivním desinteresem spočívá v existenci zkušenostní báze, ať už je založena individuálně, sociálně, či geneticky. Text tak nabízí filosofický pohled na procesy selektivního vnímání a význam zkušenosti pro formování vztahu jsoucna k jeho okolí prostřednictvím filtrů vnímavosti.
Interes a „filtry“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 10. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Interes a „filtry“
Reaktibilitu musíme dnes považovat za inherentní výbavu, ba přímo za bytostnou součást každého (pravého) jsoucího (jsoucna). Nesmíme ji však chápat jako něco až druhotného (původně to bylo obsaženo v samotném pojmenování, neboť reakce byla chápána jako odpověď na nějakou akci zvenčí); předpokladem každé skutečné reakce (která neznamená pohromu pro příslušné „jsoucí“) je vnímavost, sensitivita, ale ta zahrnuje i jistý „interes“. Ovšem všude tam, kde najdeme vnímavost, najdeme také něco jako neschopnost vnímat, ale kromě toho i nevůli vnímat. Meze reaktibility jsou dány např. prahem vnímavosti; ale vedle toho, co zůstává pod tímto prahem (o kterém má smysl mluvit jen v souvislosti s příslušnou skutečností a jejím „působením“), je mnohé z toho, nač je určité „jsoucí“ schopno reagovat, aktivně z případného reagování větší nebo menší měrou vylučováno, zatímco naopak na něco jiného je vnímavost i reagování zaměřeno. Tedy vedle interesu na něčem (a vedle neschopnosti reagovat) je možný také desinteres. Co vlastně znamená takový aktivní desinteres? Metaforicky řečeno to znamená použití jistých „filtrů“ (dobře to známe např. z fotografování); jak takové filtry vskutku fungují, tím ovšem zůstává neobjasněno. Jediné, co odlišuje desinteres od neschopnosti se interesovat, je asi příslušná „zkušenostní“ báze, ať už jde o zkušenost individuální či sociálně a dokonce geneticky založenou.
(Písek, 121025-2.)