Předložený text se zaměřuje na filosofické a ontologické vymezení pojmů nitro a niternost v kontextu rozdílu mezi neživými geometrickými tvary a živými organismy. Autor vychází z kritiky formálního chápání vnitřního prostoru, jak jej definují uzavřené rovinné útvary, například čtverec, trojúhelník či kružnice. Ačkoliv tyto tvary umožňují přesně stanovit hranici mezi vnitřkem a vnějškem, jejich pojetí zůstává čistě vnější a postrádá hloubku skutečného celku. Hlavní argument spočívá v tvrzení, že žádný geometrický útvar nemůže být považován za autentickou entitu s vlastní integritou. V kontrastu k tomu text uvádí příklad biologické buňky, kterou lze za skutečný celek považovat. Nitro buňky představuje bytostně odlišnou kvalitu, která přesahuje pouhou prostorovou ohraničenost buněčnou membránou. Práce tak zpochybňuje aplikovatelnost geometrických modelů na organickou realitu a zdůrazňuje specifickou povahu vnitřního světa živých soustav, kde hranice slouží jako základní prvek jejich niternosti.