Předložený text se zaměřuje na filosofické a ontologické vymezení pojmů nitro a niternost v kontextu rozdílu mezi neživými geometrickými tvary a živými organismy. Autor vychází z kritiky formálního chápání vnitřního prostoru, jak jej definují uzavřené rovinné útvary, například čtverec, trojúhelník či kružnice. Ačkoliv tyto tvary umožňují přesně stanovit hranici mezi vnitřkem a vnějškem, jejich pojetí zůstává čistě vnější a postrádá hloubku skutečného celku. Hlavní argument spočívá v tvrzení, že žádný geometrický útvar nemůže být považován za autentickou entitu s vlastní integritou. V kontrastu k tomu text uvádí příklad biologické buňky, kterou lze za skutečný celek považovat. Nitro buňky představuje bytostně odlišnou kvalitu, která přesahuje pouhou prostorovou ohraničenost buněčnou membránou. Práce tak zpochybňuje aplikovatelnost geometrických modelů na organickou realitu a zdůrazňuje specifickou povahu vnitřního světa živých soustav, kde hranice slouží jako základní prvek jejich niternosti.
Niternost a nitro
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 1. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Niternost a nitro
Čtverec, trojúhelník nebo kružnice náleží mezi uzavřené rovinné útvary, které dovolují přesně rozlišit, co je uvnitř jejich „hranic“ a co naopak za nimi a mimo ně. (To nám např. umožňuje stanovit třeba pro určitý trojúhelník, zda střed jemu opsané kružnice je uvnitř jeho plochy nebo mimo ni.) Toto pojetí je ovšem pro náš cíl nepoužitelné, neboť zůstává jednak zcela vnější a také zcela formální. Žádný geometrický útvar nemůže být považován za skutečný „celek“. V případě buňky, kterou za „celek“ považovat můžeme, znamená její „nitro“ něco velmi odlišného, přímo bytostně jiného, a to navzdory tomu, že také zde určitou úlohu hraje buněčná blána, kterou také můžeme považovat za jakousi „hranici“.
(Písek, 110101-2.)