Text se zabývá ontologickou strukturou události, která je pojímána jako celistvý proces. Autor zdůrazňuje, že událost je skutečná pouze ve své úplnosti, což znamená, že její minulost i budoucnost jsou nedílnými součástmi jejího bytí, ačkoliv nejsou aktuálně přítomné. Je nezbytné rozlišovat mezi aktuální skutečností a skutečnostmi, které k události patří jako její bylost či budost, a těmi, které jsou s ní spojovány pouze vnějším pozorovatelem skrze jeho myšlení a vědění. Úvaha varuje před zaměňováním vnitřních reakcí události na okolí s teoretickými konstrukty a abstrakcemi, které si vytváříme k pochopení souvislostí, jako je například vědecké vysvětlení gravitace. Cílem je poukázat na zásadní rozdíl mezi tím, co „jest“ ve své autentické struktuře, a tím, co musíme sami konstruovat, abychom uchopili skutečnost vcelku a neviděli pouze izolované jevy bez jejich širších vztahů.