Tento text zkoumá sémantický a filosofický potenciál téměř zapomenutého českého pojmu „čivy“. Autor se zamýšlí nad tím, zda lze tento termín oživit jako alternativu k tradičním, příliš zpředmětňujícím pojmům empirismu, jako jsou počitek či vjem. Hlavním argumentem je, že zatímco běžná terminologie redukuje vnímání na pasivní recepci vnějších podnětů, slovo „čivy“ v sobě nese konotaci aktivity a činnosti. Text navrhuje myšlenkový model, v němž čivy aktivně reagují na elementární fyzikální podněty, například fotony či zvukové vlny, nikoliv na komplexní objekty jako stromy nebo melodie. Tyto složitější vnímané celky jsou výsledkem následných procesů, nikoliv bezprostředního čití. Úvaha tak směřuje k precizaci vztahu mezi subjektem a vnějším světem skrze reaktibilitu smyslových orgánů. Tento přístup umožňuje nahlížet na smyslové vnímání jako na dynamický proces, který vyžaduje aktivní participaci organismu na nejzákladnější úrovni interakce s prostředím.