Tento text se zabývá vymezením méontologie jako specifické filosofické subdisciplíny. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se méontologie soustředí na vybraný okruh témat, nesmí se nikdy izolovat od filosofie jako celku. Každá filosofická disciplína musí v tomto pojetí zůstat „plnou“ filosofií, což znamená, že si musí uchovávat celostní pohled na svět a lidské myšlení. Text se zaměřuje na dva základní předpoklady nezbytné pro uchopení tohoto oboru: za prvé na ujasnění samotného pojmu a podstaty filosofie a za druhé na vymezení tematického rozsahu, kterým se méontologie v daném pojetí zabývá. Cílem je ukázat, že méontologie není pouhým technickým výsekem poznání, ale hlubokým zkoumáním nejsoucna či hranic bytí v rámci širšího metafyzického a ontologického diskurzu. Práce tak přispívá k diskuzi o integritě filosofického zkoumání a vztahu mezi specializovanými disciplínami a jejich mateřským oborem, přičemž klade důraz na provázanost metodologie a předmětu zkoumání v kontextu celostního přístupu k realitě.