Tento text se zabývá filosofickým rozborem pojmů situovanost a situace, přičemž se zaměřuje především na lidský subjekt. Autor zdůrazňuje, že každý člověk je od počátku zasazen do určitého prostředí, avšak tuto situovanost nelze ztotožňovat s úplnou determinací. Kritizuje pojetí situace jako čistě objektivního faktu a argumentuje, že situace je vždy subjektivní – existuje pouze ve vztahu k určitému jedinci. Tato relace zahrnuje i prostor pro neurčenost, otevřenost a svobodnou volbu. Právě tato nedourčenost umožňuje subjektu aktivně do situace zasahovat a měnit ji prostřednictvím vlastní iniciativy, inteligence a zkušenosti. Autor dochází k závěru, že situovanost není pasivním stavem, ale dynamickým procesem, kde lidská aktivita vnáší do světa nové prvky. Objektivita je tak chápána pouze jako jedna stránka skutečnosti, která je neustále přetvářena tvůrčím jednáním subjektu, čímž se překonávají hranice původní podmíněnosti.
[Situovanost a situace]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 2. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
[Situovanost a situace]
To, co bude následovat, platí mutatis mutandis pro každý subjekt, ale my teď budeme mluvit hlavně o člověku. Každý člověk je od prvních okamžiků nějak zasazen do nejbližšího okolí, do prostředí, tj. je nějak situován. Situovanost však nesmíme zaměňovat ani omezovat na určenost, „determinovanost“, jak je zřejmé už z toho, že musíme počítat s někým, kdo je nějak (více méně určitým způsobem) situován. To naproti tomu často zapomínáme, když mluvíme o „situaci“ jako o něčem „objektivním“. Neexistuje žádná objektivně daná situace; situace je vždycky jen něčí situace. Proč to musíme zdůrazňovat? Protože situovanost právě není jen determinovanost, ale je to také determinovanost jen relativní, jen částečná, jen v něčem a v určitém ohledu, ale za hranicí té determinovanosti je také jakási nedeterminovanost, neurčenost, otevřenost, dovolující jednak volbu, jednak vnášení nových „determinant“ jistými akcemi, aktivitami. A právě tato „neurčenost“ (Ernst Bloch mluví o „nedourčenosti“, ale nemá to dost domyšleno) a tedy „otevřenost“ nemůže být objektivně stanovena, protože je závislá na tom, kdo je situován, na jeho vlastnostech, schopnostech, vytrvalosti, výdrži, chytrosti, zejména však inteligenci, zkušenosti, moudrosti atd. atd. A to vše náleží také k situaci a situovanosti: situovanost nemůžeme chápat jen ve smyslu jakési pasivity. Každá iniciativa, vynalézavá aktivita, rozšířená nebo zjemněla vnímavost a reaktibilita mění situaci – a protože každá skutečná aktivita vnáší do okolí, osvětí, do světa něco, co tam dosud nebylo, je „objektivita“ vždycky je jednou stránkou skutečnosti, nikdy však skutečností celou.
(110214-1.)